MMA

DAVID „RŮŽOVÝ PANTER“ KOZMA: „Nejde mi skoro žádný sport, na všechny jsem antitalent.“

Připravil: Robert „Bobby“ Rohál, foto: archiv D. Kozmy

Jestli na zdejší MMA mapě najdete pracovitější sedmasedmdesátku s tak nabroušenými lokty, hned zítra sedám na letadlo a emigruji, kamkoliv to ještě půjde. Vsadím také svou sbírku motýlů, že za poslední dekádu domácí branže příliš výraznějších bojovníků neměla. Svět kulturistiky se potkal se sympaticky působícím úřadujícím šampionem Oktagonu ve welterové váze Davidem Kozmou (28) na vyšehradských hradbách. Svěřenec trenéra Marka Lončáka z PriMMAt Gym překvapil zejména informací, že mu nejde téměř žádný sport, protože je na všechna odvětví antitalent. Na bájném místě, odkud rytíř Horymír na svém věrném koni Šemíkovi skočil až do Vltavy, čelil „Růžový panter“ více než třem desítkám dotazů, z nichž mimo jiné vyplynulo i to, že se v životě nepral na ulici, nebo že davy za ním ještě neběhají…

 

Jsme na stránkách Světu kulturistiky – jaký k ní máš vztah?

„Kdysi jsem ze srandy zkoušel bench, dal jsem 140 kg, což není nic extra. Maximálky zkrátka moc nejezdím. Znám ty hlavní světové tváře – Ronnieho Colemana, Jaye Cutlera nebo Phila Heatha. Tohle odvětví ale nijak detailně nesleduji.“

A co další sporty, ať už z aktivního, nebo pasivního hlediska?

„Mně nejde skoro žádný sport, na všechny jsem antitalent. Vždy musím tu určitou disciplínu strašně dlouho trénovat, abych v ní byl dobrý. Včetně bojových sportů. Když jsem začínal s judem, byl jsem v něm strašný nýmand, vážně až podprůměr. A sedlo mi to až ve chvíli, kdy jsem potom přešel k MMA. A co mě baví jako fanouška? Když je mistrovství světa nebo olympiáda, tak sleduju hokej, jinak asi nic.“

Když používá chrániče zubů hokej i MMA, jak je možné, že často vidím bezzubé hokejisty, a naopak MMA fightery zdobí zářivý úsměv?

„V MMA zápasíme v rukavicích, kdežto hokejisti tam mají navíc puk, občas se trefí dřevěnou hokejkou. Asi tím to bude…“

Zmíněné judo jsi dělal od šesti let. Jaký v něm máš opasek?

„Pásek jsem měl modrý a potom už jsem dál nemohl páskovat, protože jsem nezávodil. Vykašlal jsem se na to a šel do MMA. Asi by šlo povýšit i teď, ale k životu něco takového vůbec nepotřebuju, dělám MMA a BJJ a Judo pásky jsou mi k ničemu. Dobrý bych stejně nebyl, mně to judo nesedělo. Osekávalo se tam hodně pravidel, vždycky jsem chtěl dělat chvaty a když jsem se jeden naučil, nová komise ho zakázala.“

Když Vémola tvrdí, že nemá talent, ale že má vše vydřeno milionem tréninků, máš to tedy stejně?   

„Mám to taky tak. Kolem mě je 100 šikovnějších kluků, než jsem já, ale já to tam tou dřinou nějak dávám.“

Pokud jde o fyzičku, jaký máš osobák v počtu naběhaných kilometrů?

„Běh úplně nesnáším, ale nevyhnu se ani jemu. když mi vypadne nějaký trénink, tak si jdu občas zaběhat a dám si třeba pět kilometrů. Spíš tedy v rychlejším tempu, než abych běžel pomalu čtyřicet. Dal jsem už i deset, ale půlmaraton bych asi nezvládl. Ne fyzicky, spíš psychicky, protože mě to strašně nebaví.“

Je velký rozdíl připravovat se na tři, nebo na pět kol?

„Příprava je stejná, akorát se liší sparingy. Při nich nejedu 3×5 minut, ale 5×5 minut, abych se důkladně nachystal. V kondiční přípravě jsou nějaké intervalové tréninky, trenér to trošku prodlužuje a je to malinko tvrdší. Že by se to ale nějak extra lišilo, to ne. Jsou tam jen nějaké přidané věci navíc.“

Co zranění? Čím vším sis za poslední dekádu prošel?

„Musím to zaklepat, ale dosud jsem neměl žádné velké zranění. Maximálně tržný cut, zlomená ruka a nějaká zápěstní kůstka.“

Aktuálním trendem jsou rapové nástupovky – na Végha navázali Martínek, Mawar, Baba Jaga či Čepo. Nenabídl už ti někdo výměnu tvé „Pobřežní hlídky“?

„Vidíš, Čepovu nástupovku od Moma jsem ještě neslyšel. Já ale rapovou nástupovku nechci, nesedí to ke mně. Jsem takový růžový beach boy, ta „Pobřežní hlídka“ se mi líbí a asi si ji nechám. Chci spíš pohodové nástupovky, než aby mě tam někdo rapoval a řval, jaký jsem frajer a zabiják.“

Jako vítěz po zápasu s Pirátem.

Patří k té pohodě i přezdívka Růžový panter? Viděl jsi ten film? A co vše máte v domácnosti růžového?

„Ne, neviděl. Je to hlavně pěkný název. Spíš se mi líbí ta plyšová postavička pantera, než nějaký film. A sám jednoho pantera mám. Visí mi v autě za ocas jako výzdoba. Jinak to není tak, že bych měl doma vymalováno na růžovo, spíš jde o různé doplňky. Brýle nosím růžové, boxerské rukavice, bandáže a chránič na zuby. Ale samozřejmě když přede mnou leží hnědá a růžová vařečka, sáhnu po růžové.“

Slyšel jsem, že kdybys uměl dělat trashtalk, tak bys ho dělal rád. Jak jsi to myslel?

„Neumím to. Když to řeknu já, zní to strašně nepřirozeně, je to hrané. Když to dělá Pirát nebo Connor, je to prostě hezčí. K těmto lidem to jednoduše sedí a já na to nemám povahu. Do někoho, koho téměř neznám a s kým se před zápasem normálně bavím, nechci po oznámení fightu šít a rýt. Není mi to příjemné.“

Máš mezi zápasníky opravdové kamarády, s nimiž bys klidně jel na dovolenou?

„No, byl jsem na dovolené třeba s Tomášem Linh Le Sym, který pochází stejně jako já z Karviné. Jinak jsme u nás v gymu, kde je například i Leo Brichta, kamarádi všichni. Mimo gym se moc nebavíme.“

Je výška 1,83 cm na welter nadprůměrná, nebo standard?

„Myslím, že standard. Asi bych dal i sedmdesátku, ale už jsem ji kdysi dělal a necítil jsem se v tom zápase tak dobře a byl jsem slabý. To bylo zhruba čtyři roky zpět ještě v rámci organizace GFC. První zápas v kategorii do 77 kg jsem měl s Markem Bartlem a od té doby mám 15 výher a 2 porážky.“

Dva pásy ve dvou váhách tě nelákají?

„Bylo by to asi hezké, ale fakt se mi to nechce dělat. Jsem na to líný a opravdu mě ta příprava v sedmdesátce nebaví.“

Jak to máš se shazováním – je to martyrium a boj s vůlí, nebo pohoda?

„Mám úplnou pohodu. Moje normální váha je 86, maximálně 87 kilo. Poslední týden nebo 10 dní dávám těch deset dolů a už to mám najeté, že přesně vím, co jak udělat. Poslední dva dny odvodním a jsem na té váze, kterou potřebuju mít.“

Tvá celková MMA bilance je 27 výher a 11 proher – nejvíce výher i porážek přišlo na submise. Je to náhoda, nebo ne?

„Většinou jsem zápasy tahal na zem, protože jsem se vždycky cítil v postoji špatně. Teď už to tak není, už se to naštěstí zlepšilo. No, a když jsem to tahal na zem, což mi jde nejlíp, tak mě občas někdo utáhnul, že mi to nevyšlo. Určitě jsem raději nahoře než pod soupeřem. Taky umím nějaké věci v obraně, ale cítím se líp, když mám protivníka pod sebou, tlačím ho tam a vymýšlím, co mu udělám.“.

Čistě v MMA branži jsi desátým rokem. Jak se za tu dobu změnily honoráře a odměny?

„Šlo to nahoru s McGregorem a Vémolou. U nás to dostal mezi široké publikum tři čtyři roky zpět právě Karlos. A taky Oktagon. Za zápasy o hodně více peněz není, ale spíš to okolo. Jsme více vidět a tím si žijeme lépe. Moje první výplata v Oktagonu byla 1500 eur, ostatní to tak mají, to jsou klasické výplaty, ze kterých se nedá vyjít. My ve špičce tedy žijeme ze sponzorů a různých partnerství.“

Cítíš s nárůstem followerů na sociálních sítích i větší zodpovědnost?

„Když přidávám fotku, snažím se, ať to nějak vypadá a ať to není o tom, že si fotím, jak jsem snídal. Chci dávat kvalitní obsah a hezké fotky, které lidí baví. Co se týče zájmu, nejvíce mi píšou mladí lidé do dvaceti let. Třicetiletý člověk ti přeci jen asi nenapíše, že mi fandí. Spíš to udělá patnáctiletý kluk a když čtu, že jsem jeho vzor a že mi fandí, potěší mě to. Z drtivé většiny se snažím na vše reagovat.“

Kozma vs. Kertész

Co popularita mimo internetový svět?

„Občas potkám člověka, co chce fotku. Nejčastěji se to stává tehdy, když se ocitnu v klubu, kde jsou mladí. Tu a tam někdo přijde s žádostí např. v obchoďáku. Jestli přijde za celou dobu, co jsem venku, jeden člověk, tak je to únosné. Davy za mnou ještě neběhají.

Jak to máš před fighty s tlakem a nervozitou?

„Nervózní je před zápasem každý. Když ti na výsledku záleží, musíš být nervózní. Zároveň se s tím však musíš naučit i pracovat. Já už se s tím pracovat naučil. I když jsem nervózní, nevadí mi to a zvyknul jsem si na to. Při nástupu do klece nějaké mrazení probíhá, když už si ale ťukneme a je ten fight, vše rázem spadne a už jsem v jiném módu, že na nervozitu není čas.“

Jak vůbec člověk vnímá v kleci v zápalu boje a ve všem tom ruchu a šumu pokyny trenéra?

„Každý to má jinak. Někdo to nevnímá vůbec a zaměřuje se jen na to, jak má toho soupeře zmlátit. Já u toho zápasu přemýšlím a poslouchám i to, co mi přikazují z rohu. Diváci jsou od tebe daleko, nejblíže jsou právě trenéři, takže to jde v pohodě slyšet. Občas zaslechnu i pokyny soupeřova trenéra, ale spíš to nevnímám a soustředím se na ten svůj roh.“

Tvá poslední prohra na české půdě je stará tři roky a přišla s Monstrem Knížetem. V jaké činnosti ses od té doby nejvíce zlepšil?

„Tehdejší zápas mě nejvíc posunul psychicky. Od té doby jsem v hlavě úplně vyklidněný, protože vím, že nic horšího než Monster, už nepřijde. Ne že by byl až takový postrach, je samozřejmě výborný, ale já jsem k němu měl v té konfrontaci strašný respekt. Nedovolil jsem si k němu to, co bych si dovolil proti mladému klukovi. Podlehl jsem tlaku a měl až zbytečný respekt. Teď už bych ho neměl k nikomu. Takhle se to nesmí brát. Je třeba akceptovat, že je to sport, všichni jsme na stejné úrovni a já ho v té době jako stejně rovného nevnímal. Vzhlížel jsem k němu jako k trenérovi.“

Kozma vs. Samuel „Pirát“ Kristofič

Odveta by tě nelákala? Pořád zápasí…

„Vím, že je pořád ve hře. Ale nezápasí v 77. My jsem ten zápas měli v domluvené váze 80 kg a já už chci bojovat jen v nižší kategorii. Samozřejmě – kdyby přišla odveta, tak by mi to nevadilo, šel bych do toho rád, ale asi to není momentálně téma.“

Dokážeš si představit, že bys v MMA prokázal dlouhověkost jako on a pral se minimálně ještě dalších 15 let?

„Já bych to takto chtěl. Dělat to co nejdéle patří k mým cílům. Mě ten sport baví, i všechny ty přípravy. Cítím se dobře, ve skvělé formě a rád bych v tom pokračoval.“

V součtu s Undegroundem máš na půdě Oktagonu bilanci 8:0. Šlo by v této organizaci skončit neporažen jako Khabib?

„Takto skončit by asi bylo hezké, ale není to vůbec jednoduchá věc. Když navíc budu v Oktagonu pořád vyhrávat, tak v něm nezůstanu a půjdu dál, třeba do UFC.“

Zatím naposledy jsi obhájil pás s Maté Kertészem. Co je jeho největší zbraň a na co ses v přípravě na něj zaměřoval nejpečlivěji?

„Jeho nejsilnější stránkou je chytrost. Je to inteligentní zápasník a má srdce. V tom zápase nezpanikaří, dokáže v něm být myšlenkami po celou dobu a je uvědomělý natolik, že dokáže vymyslet nějakou taktiku, která by mě mohla položit. Největší strach jsem měl právě z toho, že na mě něco vymyslí, ale zvládl jsem to.“

To je vlastnost, jakou v kleci nemá jen tak někdo, ne?

„Mají to ti nejlepší zápasníci… Ta chytrost je fakt strašně důležitá. U nás to má třeba Patrik Kincl, to je strašně chytrý bojovník. Nebo právě Kertész.“

Je na scéně někdo, koho se ti v přípravě nikdy nepodařilo hodit a vždy dokázal takedown ubránit?

„Nikdo takový asi není, hodím asi každého. Spároval jsem i např. s Kinclem. Toho se mi sice nikdy nepodařilo ukončit, ale na zem už jsem ho dostal. Hodil jsem i Miloše Petráška nebo Babu Jagu, kteří jsou váhově výše.“

Ze zápasu s Maté Kertészem

Mimochodem – jací jsou podle tebe na zemi naši současní UFC zástupci Muradov, Dvořák a Procházka?

„S Muradovem jsem v životě nespároval, nikdy jsem se s ním na tréninku nepotkal, takže nevím, jaký je, ale asi bude dobrý. Vždy tam mlátí své ground-n-pound, jiu-jitsu moc nejezdí, fakt to tam solí těmi pěstmi a je dobrý i tvrdý. Dvořák je hlavně zemař, kde je vynikající, byť ty poslední zápasy byly hlavně v postoji. Procházka tu zem snad ani nepotřebuje. Myslím, že tam nebude chtít jít. Na zemi je silný, má tam srdce, nic ti neplácne, ale je především postojář a na zemi nemá tu techniku úplně vytříbenou. Trénovali jsme spolu tři roky zpět na kempu v Rusku a tu zem nemá tak dobrou jako postoj.“

Toužíš po tom, abys je do UFC následoval?

„Můj celokariérní cíl je mít se dobře a vydělávat si tím sportem peníze tak, abych se zabezpečil. Po sportovní stránce je to samozřejmě UFC. To má asi každý, protože je to to nejprestižnější na trhu.“

Troufl by sis v závěru roku 2020 i na světové superhvězdy typu Kamaru Usmana, nebo Jorge Masvidala?

„To je úplně jiný svět, jiná galaxie. Když vidím Usmana, nebo toho Covingtona, nemůžu se s nimi srovnávat. Ano, kdyby přistála nabídka na zápas s Usmanem, tak do toho samozřejmě jdu, ale svoje šance bych tam neviděl. Oni mají všechno lepší, i podmínky k trénování mají úplně jiné, než máme my tady. Tam se v jednu chvíli sejde pět šampionů UFC a u nás přijdou dva lidi, co zápasí někde v nižší části Oktagon žebříčku. Přípravu tam a tady nelze srovnávat. Je to jako česká liga a Premier League. My jsme Sparta, Slavia a oni jsou Chelsea, Manchester.“