MMA

„Mnohdy rozhoduje jedna rána,“ říká KARLOS TERMINÁTOR VÉMOLA.

Ve valné většině případů je to právě jeho rána a díky ní si na své konto připisuje další vítězství.

Prvenství mu podle všeho bylo dáno do vínku. Konec konců narodil se první prázdninový den, celkem šestkrát byl první na Mistrovství ČR v zápase, vyhrál i svůj první zápas v MMA, a dokonce i první kulturistickou soutěž, které se v jednadvaceti letech zúčastnil ve Velké Británii.

 

Co vás přivedlo od kulturistiky k bojovým uměním?

K MMA mě přivedla – pro moje fanoušky už poměrně známá věc – v době svojí kulturistické kariéry jsem si přivydělával v jednom londýnském klubu jako vyhazovač. Jeden večer jsem odtamtud vyrazil dva místní fightery a jejich manažer za mnou přišel, jestli – když se mi je povedlo vypakovat tak snadno – bych se tím nechtěl živit. Tak jsem si řekl, proč ne.

Myslíte, že základy z kulturistiky jsou dobrým předpokladem pro úspěchy v bojových uměních?

Ne, to nejsou. Naprostá většina kulturistů je hodně zatuhlá, neohebná. Takže to není dobrý základ pro MMA. V mém případě to ale bylo trochu jinak. Já jsem před tím skoro deset let zápasil. Věnoval jsem se řecko-římskému zápasu, takže mi nechyběla pružnost, ohebnost a dynamičnost pohybu. Od zápasu jsem se dostal ke kulturistice a potom k MMA.

Jaké jsou základní rozdíly mezi čistě kulturistickým tréninkem a tréninkovou přípravou závodníka MMA?

Rozdíly jsou propastné. Tyhle dva sporty totiž vůbec nemůžete srovnávat. Příprava na kulturistické soutěže v porovnání se zápasem MMA je úplně o něčem jiném.

U kulturistů se za vysokou frekvenci považuje dvoufázový trénink, vy ale trénujete dokonce čtyřfázově. To je výrazný posun oproti kulturistice…

Já obvykle taky trénuju „jen“ dvoufázově. Čtyřfázový trénink přichází ve chvílích, kdy musím hodně shazovat váhu. Jako kulturista jsem taky cvičil dvoufázově, ráno posilovací trénink a večer kardio. V tomhle směru tady určitou podobnost najdeme – ve frekvenci. Ale intenzita tréninku MMA je nesrovnatelně vyšší. Když postavíte na běžící pás kulturistu, tak ve většině případů po dvou minutách rychlého sprintu odpadne. Oproti tomu MMA zápasník na tom musí být s kondicí velice dobře.

Vycházíte v tréninkové přípravě z nějakých zavedených zvyklostí v rámci MMA nebo hledáte svou vlastní cestu?

Myslím, že každý zápasník hledá nějakou svou vlastní cestu. Samozřejmě si nechá poradit, naučí se základy, ale pak zkouší, co se mu osvědčí. Každé to tělo je jiné.

V kulturistice je naprosto zásadní strava, jak velkou roli hraje v MMA?

Tohle asi každý zápasník MMA pojímá jinak. Co se týče mě, tak pro mě je strava naprosto zásadní složka přípravy jakéhokoliv sportovce. Takže určitě ne jenom kulturisty. Já to beru jako absolutní základ.

Pomáhá vám zkušenost s kulturistickou dietou i nyní?

Z kulturistické diety v podstatě vycházím. Shazuju až 20 kilo do závodní váhy, takže jedu stejnou dietu, jakou jsem držel jako kulturista. Dbám na vysokou dávku bílkovin, omezuju tuky. Sacharidy dávkuju podle toho, v jaké fázi jsem, kolik času mi zbývá do soutěže. V tomhle směru opravdu vycházím hodně z toho, co jsem se naučil v kulturistice. Myslím si, že v tomto ohledu vděčím kulturistice za to, kde jsem. Tu disciplínu a zásady stravování jsem se naučil hlavně tam. Nyní toho v MMA využívám.

Musíte držet před zápasem přísnou dietu?

Normálně mám mimo sezónu přes 100 kilo. Váha mi ukáže až 105 kg. A zápasím v kategorii 84 kg. Takže si asi dokážete přestavit, že ta dieta musí být brutální. Skutečně extrémní.

Je možné se dobře koncentrovat na výkon, když je člověk na drastické dietě?

To je opět hodně individuální záležitost. Samozřejmě, že když v extrémní dietě máte velký energetický výdej a musíte podávat špičkové výkony, odrazí se to na psychice. Člověk může být podrážděný. Tělu ty tuky a sacharidy prostě chybí. Na druhou stranu já dělám bojové sporty už 28 let, shazuju váhu od malička, neminulo mě to ani v kulturistice, takže jsem se s tím tak nějak naučil žít.

Co psychická příprava…sledujete videa se zápasy svých protivníků? Analyzujete jejich systém boje?

Samozřejmě. Na každého protivníka se speciálně připravuju. Dneska už je tenhle sport tak daleko, že si každého soupeře musíte nastudovat, každý je jiný. Psychická příprava hraje důležitou roli. Já věřím, že z 80 % je to celý v hlavě. Ti špičkoví bojovníci už jsou všichni na velice podobné úrovni. Tam pak mnohdy rozhoduje jedna rána. Opravdu kolikrát právě jedna jediná rána změní celý fight. A ten, co má – tak říkajíc – lépe nastavenou hlavu, vyhrává. Ale tohle funguje v mnoha sportech.

Svoje soupeře bezesporu porážíte i velmi suverénním přístupem a sebedůvěrou. Znamená to, že strach necháváte v šatně? Platí pravidlo, že vítěz se nesmí vůbec bát?

Platí pravidlo: kdo se bojí, nesmí do lesa. :o) Já strach ztrácím ne až v šatně, ale už v posilovně, na tréninku. To, že porážím výborné sparingové partnery, že podávám výkony, nevynechám žádný trénink, makám na maximum a nikdy neporuším dietu, mi zajistí, že nikdy nemusím mít strach. Strach můžu mít jen sám ze sebe. Jenom v tu chvíli, kdybych věděl, že jsem ošidil dietu nebo trénink, že jsem něco podcenil. V takovým případě můžu mít strach. Ale když udělám všechno, v podstatě víc než maximum – a já trénuju, i když můj soupeř spí – tak pak nemůžu mít strach.

Co si myslíte o názoru, že bojové sporty podporují v lidech agresivitu?

To je naprostý nesmysl. Agresivní buď jste, nebo nejste, ať už děláte cokoliv. Ať hrajete šachy nebo se věnujete něčemu jinému. To je prostě v člověku. Za tím nestojí bojové sporty. Samozřejmě se občas vyskytne nějaký agresivní zápasník a pak mají lidi tendenci nás házet všechny do jednoho pytle. Ale agresivní můžou být i fotbalisti. Zrovna u nás bychom nemuseli pro příklad chodit daleko. :o)

Bojová umění vás vedou k disciplíně. Naučí vás vyrovnat se sami se sebou. Já jsem přesvědčený, že většina kluků z MMA to má v hlavně srovnaný. Nepotřebujou si nic dokazovat někde na ulici.