Libor Hurdálek - rozhovor

Libor Hurdálek - rozhovor

Rozhovor s organizátorem Mistrovství České republiky v benchpressu 2009, který vám všem přeje klidné a pohodové svátky. Do nového roku hodně štěstí, zdraví a spokojenosti, plno síly a elánu a hlavně odolného a sportovního ducha.

Rozhovory | 31.08.2008 | Michal Rudzinskyj

Autor článku: Dan Dvořák


Jméno, věk, největší úspěchy - v krátkosti. Zaměstnání.
Libor Hurdálek, věk: 54 let, výška: 180 cm, váha: kolem 95 kg, zaměstnání: finanční ředitel teplárenské firmy.
Úspěchy? Spíš bych tento pojem rozložil na dvě části. Začnu tou druhou, na kterou se asi ptáte a to jsou umístění na závodech. 2. místo na MS WUAP 2008, 2. místo na ME GPC 2008 a tituly MČR.

A teď k té první části, kterou osobně považuji za úspěch a to je vlastně cesta k těmto umístěním. Když mi bylo 48 začaly se u mě objevovat zdravotní problémy. Po delším sezení jsem několik minut kulhal, než jsem se rozchodil. Postupně jsem ztrácel cit v rukách. Nakonec jsem skončil v nemocnici na infuzích. Diagnóza. Pravděpodobně mě čeká operace páteře. Týden po propuštění z léčení jsem doma oprášil činky a začal cvičit. Dnes dělám silový trojboj. Kdysi někdo moudrý napsal: „Není důležitý cíl, ale vlastní cesta k němu.“ V tomto případě s ním souhlasím.

Osobní rekordy a počátek trenování?
Dřep 220 kg, mrtvý tah 225 kg, benchpress 140 kg. Vím, že mezinárodní rekordy jsou vyšší. Beru to však tak, že powerlifting dělám teprve druhým rokem, takže předpokládám, že před sebou bych ještě měl mít potencionál růstu. A počátky trénování? Po zdravotním cvičení s činkami od 48 let mě k poverliftingu přivedl můj syn Pavel, když mě oslovil, abych se účastnil MČR v Trutnově 2007. Slovo dalo slovo a s powerliftingem jsem tak začal na počátku roku 2007. První zkušenosti mi předávali Bohouš Šimek a syn Pavel. S činkami jsem však začínal již v roce 1970 jako šestnáctiletý. Hltali jsme tréninky Arnolda Shwarzenegera, Franco Columbu a dalších. Všichni jsme chtěli mít velké bicepsy, mohutný hrudník a úzký pas. Vydržel jsem u toho do roku 1975, kdy jsem nastoupil na vojnu. Po vojně jsem se již k činkám nevrátil, až v roce 2003, kdy jsem je opět vytáhl. Tentokrát však již ze zmíněných zdravotních důvodů. Tím se změnily i mé priority.

Cíl na rok 2009?
Hlavní cíl: úspěšně se s naším klubem zhostit uspořádání MČR v benchpressu naší federace u nás v Trutnově. Vytvořit pro všechny účastníky a příznivce powerliftingu příjemnou atmosféru a pohodový závod, na který by rádi vzpomínali a rádi se do Trutnova vraceli.

Byl jsi spokojen se svým výkonem na ME a MS? Daly ti závody další motivaci?
Vzhledem k tomu, že jsem si na obou jmenovaných závodech vytvořil své nové rekordy jsem byl s výkonem spokojen. Kromě výkonů mě však na závodech potěšilo i poznání, že závodníci naší federace si navzájem pomáhali a hecovali se při pokusech. Nikdy nezapomenu, když jsem na MS nezvládl hned první pokus soutěže (dřep). Do rozcvičovny hned přiběhl Tomáš Kass: „ Libore, to bude dobrý. S čím chceš pomoc?!“ přestože jsem kolem sebe měl tři pomocníky z klubu. Říkal jsem si, že druhý pokus musím zvládnout i kvůli nim, jako poděkování. Pomohlo to. Byla, vlastně je, to fajn parta. Dobré bylo i obhlédnout organizaci a zákulisí závodů. To byl hlavní důvod naší účasti. Umístění byl vedlejší efekt. Vše, co jsme viděli, se nám může hodit pro pořádání MČR a případně dalších závodů. Rovněž příprava a metody závodníků dalších zemí mi přinesly spoustu nových zkušeností. Všechno toto pro mě bylo a je motivační. Hned (vlastně již v průběhu akcí) jsme začali se svými kolegy z klubu vymýšlet nové plány pro tréninky a věci pro obohacení připravovaného MČR. Po návratu jsem ihned zakoupil nový dres a stanovil si nové cíle.

V roce 2009 bude Váš oddíl pořádat MČR v benchpressu, určitě Tě to bude stát dost sil, jak daleko je příprava na tuto akci?
Jo MČR?! Bylo to pro nás velké překvapení, když se na náš klub obrátilo vedení federace s touto nabídkou. Čtyři dny jsme zvažovali všechna pro a proti. Výsledek? Je to pro nás velká pocta a zároveň výzva, která se nemusí opakovat a proto se neodmítá. Teď již máme hotov rozpočet a víme kolik musíme sehnat od sponzorů. Ne, teď již vážně. Rozpočet je důležitý, abychom věděli, co si můžeme dovolit a co si jen přát.

Je zajištěno:

  • Pozvání závodníků – federace již vyhlásila a vytvořila propozice MČR, byly zřízeny oficiální webové stránky mistrovství. Adresu najdete na RP fóru.
  • Technické zázemí – prostory, parkování, občerstvení, speaker, ozvučení, zdravotní dohled atd.
  • Propagace – již probíhá v tisku a po novém roce se naplno rozjede v tisku, televizi i rozhlase.
  • Spolupráce – je navázána s městem Trutnov, již jednáme  se starostou města panem Mgr. Ivanem Adamcem, oslovujeme radu města Trutnova. Akce byla zařazena do ústředního projektu města Rok trutnovského draka atd.
  • Vizuální styl – je připraven ústřední motiv, který charakterizuje Trutnov a který bude celou akci provázet. Bude součástí diplomů, plakátů, letáků.
  • Vybavení – řešíme v úzké spolupráci s federací GPC. Zde je perfektní soulad obou stran.
  • Ocenění – Medaile, poháry atd. Zde je opět úzká spolupráce s federací. Představa je jasná. Základní koncept musí všechna mistrovství republiky spojovat, přesto však musí charakterizovat místo děje.  Stručně řečeno prezentovat jednotnost a příslušnost k federaci při zachování lokálních charakteristik. Snad se to povede.
  • Atmosféra – zde připravujeme drobné překvapení, které by celou akci spojovalo s lokalitou. Snad to všechny účastníky a návštěvníky osloví a potěší.

Čeká Tě teď Československá liga družstev v silovém trojboji, jak vidíš šance svého týmu? Soutěž bude velmi nabitá, 6 českých a 6 slovenských týmů.
No to je otázka  Když vidím sestavu družstev se stálicemi českého a slovenského liftu a na druhé straně náš tým s dvouletým tréninkem a zkušenostmi, dá se výsledek předvídat.  Buďte si však jisti, že  budeme bojovat ze všech sil. Můžeme jen překvapit a v tom bude naše psychická výhoda. Pro nás však má účast na Československé lize jiný náboj. Je to historická událost, kde se naší federaci podařilo s „chalanmi zo Slovenska“ rozjet něco, co se jiné federace pouze pokoušely. Je to pro nás veliká čest být u toho a hlavně chceme pomoc vše rozjet. A o to tu jde až v první řadě.

V únoru budeš skládat rozhodcovské zkoušky, co Tě k tomu vedlo?
Důvod je zcela prostý. Naše federace GPC vznikla před dvěma lety. Za tu dobu udělala veliký pokrok. Pokud budu členem této federace mám dvě krajní možnosti. Jezdit jen na závody a nebo i pomáhat a pokusit se posouvat kvalitu a výsledky dopředu. Nikdy a nikde jsem nebyl pasivním členem. Rád jsem přikládal ruku k dílu a snažil se aktivně pomáhat. Mám šanci být u toho a rád přijímám výzvy. A toto je jedna z nich. Věřím, že pokud nás je víc takových, a v naší federaci se skutečně najdou, tak se podaří vytvořit silnou organizaci, ke které se budou její členové hrdě hlásit. Setkávám se samozřejmě i s negativními názory, proč si to nepřiznat. Domnívám se však, že aktivní spoluprací můžu pomoci prosazovat i věci, o kterých se domnívám, že za to stojí. Mimo neprosadím nic. Udělat si rozhodcovské zkoušky je jedna z těchto možností. Další je pořádání závodů. Samozřejmě jsou i další, stačí se jen rozhodnout.

S kým pravidelně trenuješ?
Pravidelně trénuji se svým synem Pavlem. V předsoutěžním období se přidává Bohouš Šimek a Josef Urban. Všichni jsme však většinou „nedlouho“ cvičící. Takže na rozjezd to je výborné a dostačující, jenže je nutno jít dál. Mám dost drzosti na to, abych se zeptal zkušenějších. V nejhorším případě mě vyhodí. Na mrtvolu jsem tak získával rady od Jardy Mullera. Dále se pak zrodil nápad, proč chodit k cizím a neobrátit se rovnou na naše „borce“ a když, tak rovnou do středu terče. Oslovil jsem tedy Dana Dvořáka. Výsledek byl velice příznivý. Pravidelné tréninky budeme absolvovat společně s Danem a Martinem Košnarem. Díky všem. Věřím, že to bude k dobru. Příští rok se budete moc přesvědčit.

Vzor v powerliftingu?
Zde to bude těžké, kdyby šlo o vzor v životě, tak je to jednoduché. Má manželka Marcela pro svou velkou trpělivost se mnou. V powerliftingu vyhraněné vzory nemám. Myslím si, že učit se můžu od každého, když nic jiného, tak alespoň to, jak věci dělat nemám. A tak mám kolem sebe své kolegy, s kterými se rád setkávám na závodech i mimo ně. A jsou to i oni, kteří dělají tento sport a atmosféru kolem něj neopakovatelnou a nádhernou.

Jaký je Tvůj sportovní sen, který by jsi chtěl, aby se Ti splnil?
Většinou mám sny splnitelné a snažím se je následně i plnit. Takže můj sen se mi již splnil. Mohu cvičit (a snad to ještě pár let vydrží). Při sportu mohu cítit, že svaly poslouchají mysl a skutečně pracují. Je to nádherné. Mnoho lidí tuto možnost nemá a nebo v horším případě ji nechce mít. A pak, cvičím společně se svým synem a svými kamarády, setkávám se s kolegy, kterých si vážím a kteří tak, aniž by to věděli, obohacují moji pouť po tomto světě. Díky jim všem za to.

Jaké používáš potravinové doplňky, je podle Tebe strava důležitá?
Strava je podle mého názoru velice důležitá. Funkci bílkovin, sacharidů, tuků a vitamínů nelze při náročném tréninku opominout. Myslím, že se až z 50 % může podílet na výsledcích.
Pravidelně používám gainery, proteiny, aminokyseliny, vitámin C a hořčík, zinek, vápník. Značky střídám. Možná někoho zarazí, že uvádím „pravidelně“. Důvod je prostý. Některé změny v organismu prostě nezastavíte. To není stěžování, ale prostý biologický fakt. Při zpomalujícím se trávení bych asi nebyl schopen bez těchto doplňků do sebe dostat běžnou stravou všechny potřebné prvky pro náročné tréninky. 

Jakým stylem váš oddíl trenuje a jaký má progres?
Já osobně upřednostňuji plánované tréninky. Základem naších tréninků je cyklování. Jeden cyklus trvá 8 až 10 týdnů a skládá se ze tří fází: příprava na růst, zvýšení základny pro sílu a posílení úponů a šlach. V současné době pak využíváme Prilepinovu metodu, kterou dle postupně získávaných zkušeností modifikujeme na podmínky každého cvičícího. Na každého působí něco jiného a je nutno zjistit, co to je. Vliv se dokonce mění i podle fází. Po návratu z MS v Lauchhammeru jsme pak zařadili nové prvky. Jejich rozšíření plánujeme na již zmíněných trénincích v Novém Boru (řetězy, gumy, bordy atd.).

Progres tréninků? Uvedu na mém příkladu. Na MČR 2007 jsem po 2 měsících tréninku v trojboji udělal 432,5 kg o rok později pak 550 kg. Během sezony 2008 jsem pak od března do června přidal dalších 20 kg. Po návratu z MS cítím změnu a věřím, že bych se příští rok mohl pohybovat kolem 630 kg. Podobně je na tom syn Pavel, který po novém tréninku během tří měsíců zvýšil svou mrtvolu, ve které celý rok stagnoval, o 30 kg a dřep o 20.

Jakou máš rád atmosféru na závodech, vyhovuje Ti tichá a klidná kulisa, kde se můžeš dobře soustředit na výkon či atmosféra bouřlivá, která Tě může více hecovat?
Vyhovuje mi bouřlivá atmosféra. Soustředím se však tak, že vše vnímám jako celek – činku, stojan, prostředí, atmosféru, sebe. Zenové učení samurajů tomuto stavu říká nehybná mysl. Nevnímám tedy kdo a co říká, či hecuje. Při bouřlivé atmosféře je však okolí něčím nabité a nervová soustava to vnímá a reaguje na to aktivací činností a uvolňováním rezerv. Něčím se dá tento stav přirovnat k tranzu. Věřím, že podobný stav zažívají i všichni sportovci v dalších sportech. Myslím si, že se v nás probouzejí geny dávných předků a jejich intuice zasunuté hluboko v podvědomí. Civilizačním a v poslední době komerčním rozvojem společnosti se však tyto prvky stále více utlumují. Možná proto tolik lidí přitahuje vzrušení ze sportu.

Je zajímavé, že mám rád takovou atmosféru, avšak sám přicházím na činku v tichosti. Nemám dokonce rád ani plácání a fackování. Neumím křičet a lomcovat činkou. Toto mě naopak vyvádí z koncentrace. Někdo to však umí. Nikdy nezapomenu na divadla Luboše Šose. Paráda. Sedí mu to.

Jak se vyrovnává Tvůj oddíl s 2-ply dresy?
Takovýto dres na bench má v oddíle zatím pouze Joska Urban. A o tom jak se s ním vyrovnal svědčí i fakt že na MS 2008 v Lauchhammeru získal titul mistra světa. Na dřepy jej má déle syn Pavel a velice mu vyhovuje. Já jsem si jej pořídil po návratu z MS a musím říct: „To je ono.“ Během krátké doby jsem schopen se svými letošními maximálními pokusy udělat minimálně 2 opakování. Důvod je jasný. Mám radši kontrolované spouštění a pak start. Což je přesně tento dres. U jednovrstvého mi to připadalo jako, hup dolů, přesně trefit odraz a nahoru. Toto nebylo pro mou fyziologii.

Oblíbená knížka?
Pro zábavu všechny knihy od Bernarda Cormwella.
Pro zamyšlení Citadela od Saint - Exupéryho
A pro poznání, že i ty nejsložitější věci a systémy fungují na základních jednoduchých principech Murphyho zákony.

Oblíbený film?
Království nebeské, 300, Těžká váha. Pro jejich zobrazení vůle k dosažení někdy i nemožných cílů.
Pelíšky. Pro jejich krásnou nostalgii a neopakovatelnou atmosféru. Možná i proto, že shledávám v tomto filmu paralely známých z mého dětství,
Pak mě zaujal ještě jeden film, i když ho neoznačuji za svůj oblíbený. Jde o posledního Rockyho. S podobnými reakcemi v mém okolí jsem se setkal, když jsem začal dělat powerlifting. (Naštěstí ne z rodiny, ta mě velice podporuje.) Ve filmu jsou dobře vidět některé předsudky. Zajímavá byla i změna cílů a priorit Rockyho.

Oblíbené jídlo?
Nejsem vybíravý, sním všechno. Pokud bych však měl některá jídla uvést pak, dcera vaří výborné špagety, rád mám „čínu“ někdy i ze sojového masa s rýží. Jindy si však pochutnám na rýžové kaši od manželky. Když mám mlsnou sáhnu po Studentské pečeti či burácích.

Oblíbená hudební skupina?
Pro relax Čechomor, Pink Floyd, Dire Straits. Pro potěšní a poslech Dvořák (ne Daniel), Smetana, Beethoven, Friedrich Händel.
Pro náboj a cvičení Nightwish, AC DC, Rammstein.
Hodně mě však oslovuje i hudba vycházející z keltských kořenů. Je mi nějak blízká. Jde o irskou hudbu, skotské balady. Z našich skupin se tomu hodně přibližuje Asonance.

Tvůj oddíl je poměrne dost aktivní, co se týče organizace a koordinace silového trojboje v České republice. Jak vidíš budoucnost svého oddílu v Krkonoších?
Tady bych viděl situaci v několika rovinách.
Jako první uvedu situaci v klubu. V současné době se nám konečně podařilo stabilizovat základu. Všichni si rozumíme a chápeme powerlifting a vše kolem něj jako zdroj radosti a činnosti a od toho se odvíjí i naše názory a postoje. Co se týče růstu základny. Máme již nové typy a jsme v jednání. Myslím si, že jako klub máme co nabídnout. Naší devizou je dobrá nálada, spolupráce s opravdu kvalifikovanými odborníky a naše rostoucí zkušenosti a snaha hledat nové cesty.

Druhé je postavení klubu v regionu. Myslím si, že se nám velice úspěšně daří budovat a rozvíjet vztahy s místními municipalitami. Město Trutnov nás velice podporuje a pomáhá nám. Se starostou města, městskou radou a jednotlivými referáty máme jen dobré zkušenosti. Na druhou stranu chceme rozvíjet propagaci regionu a přinášet do místa nové akce a nové činnosti. Dobré vztahy a zkušenosti máme i s místními médii např. Krkonošský deník, internetová televize. Dokonce vznikl i náš jakýsi fan club. Byli jsme pozváni do klubu seniorů. Zde jsem potkal mimo jiné přátelé a sousedy svých rodičů, mé kolegy z práce, které jsem neviděl od jejich odchodu do důchodu a dokonce i mého prvního ředitele který mě před 38 lety vítal při nástupu. Vše je zajímalo. Slovo dalo slovo a na dalším tréninku nás navštívilo na 10 členů tohoto klubu. A víte z čeho měli největší radost? Z toho že jsme Trutnováci, že se k Trutnovu hlásíme a že v Trutnově se dějí takové věci.

Třetí rovinou bych viděl spolupráci a pozice ve federaci. Zde se snažíme něco dělat, protože, jak jsem řekl již dříve, chceme být součástí federace, která má zvuk. K tomu je však potřeba něco udělat a něco obětovat. Myslím, že vložené prostředky se vrátí. Ne, nejde o peníze, ty zde nevyděláte, ale o pocit z dobře odvedené práce a možnosti říct: „Byl jsem u toho!“. Zde připravujeme MČR v benchpressu, rozvíjí se projekt Česko – Slovenský pětiboj škol 2. stupně, podpora soutěží Československého poháru, zvyšování odbornosti – rozhodcovské zkoušky, propagace federace – účast na soutěžích, snažíme se spolupracovat na utvoření společného nakladačského týmu  atd. Myslím si, že je to cesta jak rozprostřít aktivity a činnosti federace do prostoru republiky a předcházet tak i vzniku jakéhosi „Novo Borsko centrismu“, z čehož mají někteří členové federace obavy. Poslední kroky federace by měly tyto obavy zcela jasně vyvrátit.
Když to tak shrnu vidím budoucnost SK Powerlifting Trutnov v dobrém světle. Nejsem sice Libuše, ale dosavadní výsledky nasvědčují, že víme co chceme a máme kolektiv, který je schopen ustát hodně a vyrovnat se s mnohými úkoly, problémy a hlavně i (někdy tak zvanými a domnívanými) úspěchy. Můžete se přesvědčit na našich stránkách www.trutnov-powerliftin.wgz.cz. Vím však, že vše uvedené nebude jednoduché.

V souvislosti s dynamickým děním ve společnosti jsem četl krásné motto: „Rytířská tradice není v Čechách a na Moravě příliš zakotvená, přesto všichni intuitivně vnímají, jaké ctnosti má rytíř reprezentovat. Jistě mezi ně patří i odvaha hájit své přesvědčení i proti naprosté většině, odvaha vzít na sebe riziko zesměšnění i zloby a jít proti panujícímu statu quo.“

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk