Jednoduše HARDCORE (2. část)

Jednoduše HARDCORE (2. část)

Možná zvracíte. Možná vám z úst zkřivených bolestí unikne zaúpění znějící spíše jako výkřik či jako volání o pomoc, na které nikdo nereaguje.

Trénink | 10.02.2012 | Michal Rudzinskyj

Zdroj: flexonline.com
Autor textu: Greg Merritt
Přeložil: Karel Šedivý


7. místo – David Henry

Tréninkový systém „doggcrapp“ je založen na použití maximálních zátěží při nízkém objemu práce. Pracovní série v počtu opakování 11-15 jsou cvičeny do selhání, po kterém bezprostředně nastupuje tréninková metoda rest-pause a občas je zařazována i statická kontrakce. Aby se bolest ještě zintenzivnila, doráží se někdy procvičovaná svalové partie pomocí jedné série o vysokém počtu opakování. Po skončení tréninku se zařazuje bolestivý strečink, mající charakter extrému. David Henry byl před vstupem k profesionálům v roce 2004 jedním z těch nepříliš objemných chlápků, kteří závodili ve střední váhové kategorii. Během dvou let si však díky tomuto tréninkovému systému dokázal vybudovat více jak devadesátikilovou svaly obalenou postavu připravenou sbírat profesionální vítězství. Do posilovny si vždy nosí tréninkový deník a     ze všech sil se snaží odcvičit náročnější trénink, než minule a to bez ohledu na mučivou bolest.

“Bolest znamená růst. A já ji ignoruji. Je to jen pojem. Není čeho se bát. Nejdu do toho proto, aby mě ta váha převálcovala, ale abych s ní dokázal pohnout a vyždímal více opakování, než kdykoliv jindy. Nehodlám se vzdát

 


 

6. místo – Chris Cormier

Dříčem, který jel na plný plyn v duchu tradice meky všech posiloven, Gold’s Gym ve Venice v Kalifornii, je Chris Cormier. V devadesátých letech, kdy byl v nejlepší silové formě, měly jeho výkony legendární příchuť. Při tlacích na nakloněné lavici hlavou nahoru dokázal provést 2 opakování s jednoručními činkami o váze 119 kg, 8 opakování pak zvládl s 90 kg jednoručkami. Další výkony se týkají nohou – 30 opakování na legpressu s váhou 544 kg a dřepy bez opasku s váhou 306 kg. Při obrácených dřepech na přístroji pro hacken dřepy pak dokázal odcvičit 10 opakování s váhou 408 kg. Několikrát se stalo, že pokračoval bez pauzy poté, co nedokázal v žaludku udržet předtréninkový proteinový nápoj. A když se mu z nosu spustila krev a dostal závrať, pokračoval prostě dál, ignorujíc všechny varovné signály a červená světla na semaforech.

“Vím, že tak nepůsobím, protože se hodně směji a mám rád dobrou zábavu, ale v téhle posilovně jsem prostě zvíře. Přijďte si se mnou sjet trénink a uvidíte, že vám z toho do smíchu moc nebude.“


5. místo – Ronnie Coleman
 
Stejně jako můžete prohlašovat, že je Ronnie Coleman nejlepším kulturistou, který kdy kráčel po Zemi, můžete jej považovat za jednoho z nejsilnějších. Jeho neobyčejné výkony jsou legendární: výpady za chůze se zátěží 165 kg nesenou na ramenou na vzdálenost 91 metrů (štěrkový povrch), dřepy a mrtvé tahy se zátěží 362 kg či přítahy s velkou činkou vážící 265 kg. Redakce magazínu FLEX byla svědkem toho, jak v parném srpnu prováděl přítahy s T-osou s váhou 292 kg, přičemž držadlo nevydrželo a rozbilo se. Zátěž zkrátka odpadla dříve, než on. Nejde však jen o fenomenální sílu, díky které si velký Ronnie Coleman vysloužil místo v našem žebříčku. Zásluhu na tom má i to, že klidně mohl chodit cvičit kamkoliv se mu zachtělo, on však zůstal věrný posilovně MetroFlex – primitivně vybavené posilovně pod otevřeným nebem, ve které většinou cvičil s volnými zátěžemi, se kterými procvičoval každou tělesnou partii dvakrát týdně a každý den cvičil dvoufázově. Byl to jednoduše Coleman, kdo v tomhle století cvičil podle zásad ze staré školy.

„Každý chce být kulturista, ale nikomu se nechce zvedat ty zatraceně těžké zátěže.“

4. místo – John DeFendis

Pokud byste na našem seznamu slavných jmen měli najít jedno, které vám možná nic neříká, pak jste na něj právě natrefili. Není vůbec divu, protože vítěz NPC USA z roku 1988 John DeFendis soutěžil mezi profesionály pouze dvakrát (neúspěšně) a navíc to bylo v době, kdy někteří z vás ještě ani nebyli na světě. Nikdy nestanul na prknech Olympie, avšak žádný z jejich účastníků, kteří kdy na Olympii pózovali, nedokázal vydržet tvrdé a dlouhé tréninky, které si ordinoval John DeFendis. Coby oddaný zastánce tréninkového systému, který stvořil Steve Michalik, a který je trefně pojmenovaný jako „Intenzita anebo šílenství“, se v jeho podání každý trénink stával nekončící smrští sérií a opakování. Padesát sérií na biceps. Tak, to bychom měli. Sto sérií tlaků na nakloněné lavici. Paráda. Typický trénink stehen se skládal ze dřepů se zátěží 181 kg, legpresů s váhou 544 kg a předkopávání s hmotností 136 kg. Tyto cviky cvičil za sebou bez přestávky, od každého provedl 15-30 opakování a aniž by si odpočal, znovu pokračoval a tak pořád dále, dokud vše nezopakoval 25 – 30krát, zkrátka kolikrát bylo potřeba, než jeho tréninkoví partneři odpadli. Tyto nepochybně trýznivé tréninky byly typickým příkladem skutečné intenzity a šílenství.

“Existuje jen málo lidí, kteří dokážou přijít do posilovny a trénovat tak dlouho, dokud to všechny ty čumily nepřestane bavit. Mým cílem bylo vždycky unavit lidi, kteří na mě zírali z běžících pásů. Buďte posledním mužem na bitevním poli. To je to, o čem to celé je.“
John DeFendis

 
 
 

Související články

Jednoduše HARDCORE (1. část)
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk