Richard Riedl - comeback v roce 2012? Rozhovor

Richard Riedl - comeback v roce 2012? Rozhovor

Rozhovor se slovenským vicemistrem světa v kulturistice do 70 kg Richardem Riedlem.

Rozhovory | 20.05.2011 | Michal Rudzinskyj

Přiravil: Marin Jindra


Richarde, poprosím Tě ze začátku o krátké představení. Odkud pocházíš, kolik Ti je let, kde pracuješ apod.
Pocházím z Piešťan, kde také žiji s přítelkyní Claudií, která je vášnivou vyznavačkou fitness. Je mi 36 let, pracuji jako manažer a osobní trenér v AZ FITNESS CENTRU v Piešťanech.

Provozoval jsi před kulturistikou jiné sporty?
Od malička jsem se věnoval fotbalu, který jsem hrával závodně na různých úrovních a rekreačně ho hrávám dodnes. Mohu říci, že tři čtvrtě života jsem sportoval. Hraji tenis, když mi to dlouhodobě zraněné rameno dovolí, jezdím také na kolečkových bruslích, hraji lední hokej.

Následuje klasická otázka. Vzpomeneš si kdo a ve kterém roce Tě ke cvičení přivedl? Přemýšlel jsi už v začátcích, že se někdy staneš soutěžním kulturistou?
Moje první setkání s posilováním sahají do dob mých zhruba 15 let, kdy jsem měl doma 2 páry jednoruček a jako lavičku jsem používal žehlící prkno mezi židlemi, což nedoporučuji, protože dlouho nevydržela. Jako osmnáctiletého, mě kamarád poprvé přivedl do fitka. On už nějaký čas cvičil. Poprosil jsem ho, aby všechna závaží nechával naložené a já jsem kopíroval jeho trénink. Nikomu nepřeji mít takto týden namožené svaly. Dělal jsem jen nezbytně pohyby. Od té doby pravidelně cvičím až dodnes. Nikdy jsem ale nepomyslel nad soutěžní kulturistikou. Až jednou jsem byl na koupališti s kamarádem Máriem Ondrišom, účastníkem MS v kulturistice v Moskvě, který tehdy již léta soutěžil na kulturistických pódiích, ten mě přesvědčoval, že můj soutěžní potenciál vidí moc vysoko. To jsem mu nevěřil a ani jsem se do soutěžení moc nehrnul, ale s jeho pomocí jsem se tedy rozhodl jít soutěžit. Za tři čtvrtě roku jsem si to vyzkoušel a bylo z toho na MS v Topolčanech 2000 první místo ve sloučených kategoriích do 75 kg.

V den soutěže jsem ráno Mariovi volal, kdy odjíždíme na soutěž, že bych ještě chtěl stihnout zahrát fotbalový zápas piešťanské fotbalové ligy. Tehdy mi následně vynadal, tak jsem fotbal raději nechal být.

V roce 2001 jsem se zúčastnil pod hlavičkou reprezentace open mistrovství Rakouska, kde jsem porazil absolutního vítěze i velmi kvalitních borců jako Andrej Mozoláni, Marián Cambó, Mário Ondráš a Péťa Kokoška. Na druhý den jsem startoval na Pražském poháru, kde jsem vyhrál svou kategorii.

Na Mistrovství Evropy mužů 2006 konané na Slovensku jsi získal stříbrnou medaili v kategorii mužů do 70 kg. Nemrzí Tě, že jsi tenkrát v domácím prostředí nevyhrál? Porazil jsi také kolegu z reprezentace Marcela Jasena. V tom samém roce jsi také obsadil krásné druhé místo na MS v Ostravě.
V roce 2006 jsem se z domácí soutěže nominoval na ME konané v Bratislavě, kde jsem obsadil 2. místo. Trošku mě také mrzelo, že jsem doma nezvítězil, ale byla to moje první soutěž takových rozměrů a třeba ocenit i sílu soupeřů, i když moje separace, vyrýsování svalstva byla jednoznačně dominantní. Tak jako na všech soutěžích. Na MS téhož roku jsem obsadil také 2. místo a na to jsem při mém prvním startu, myslím, právem hrdý. Na těchto MS se díky mé medaili a medaili Štefana Havlíka, stalo Slovensko nejlepší země na světě.

Další soutěže, které ses zúčastnil, byla GP Slovakia, kde jsi vyhrál v kategorii kulturistika muži do 70 kg. Tato soutěž byla zároveň jako nominační na MS 2007. Když jsi byl nominovaný, vzpomeneš si, s jakými ambicemi jsi na MS 2007 odjížděl?
Po vítězství na GP Slovakia 2007 jsem se nominoval na MS v jihokorejském Jeju, kde jsem odjížděl s ambicemi dostat se do finále i když jsem tajně doufal v medaili. I když na světě je to vždy vrtkavé.

Na MS 2007 jsi získal bronzovou medaili. Byl jsi tedy s tímto umístěním spokojený?
Skončil jsem třetí, spokojenost určitě byla i s tímto umístěním.

O rok později jsi startoval na MS mužů, které se konalo v Bahrajnu, znovu. Znovu jsi obsadil ve stejné kategorii druhé místo. Nebyl jsi z konečného výsledku trochu zklamaný? Čekal jsi lepší umístění?
O rok později jsem startoval na MS v Bahrajnu, kde jsem skončil druhý. Byl to pro mě, fanoušky, sponzory i reprezentaci opět skvělý výsledek. Moje velké poděkování patří i reprezentačnímu trenérovi Milanu Čížkovi.

Uvidíme Tě i letos na Mistrovství Světa mužů? Jaké jsou vlastně Tvé plány do dalších let?
Dosud mám soutěžní pauzu kde dávám "dohromady" zraněné rameno, řeším založení rodinky, nového bydlení a novou práci v super fitku AZ FITNESS v Piešťanech, kde bych měl vytvořeny ideální podmínky pro soutěžení.
Nevylučuji snahu v roce 2012 se kvalifikovat na podzimní Mistrovství světa. Uvidíme.

Máš nějaký cíl, kterého bys chtěl ještě dosáhnout?
Sportovní cíl nemám. Od mé první soutěže jsem byl vždy připraven na doraz, takže soutěžní výsledky neovlivňuje. Mým jediným cílem v životě, i když se to bude zdát banální a směšné je být slušným člověkem a řídit se heslem "Nečiň lidem to, co nechceš, aby dělali Tobě“.

Kterého umístění ze všech soutěží si vážíš nejvíce a proč?
Nemám soutěž  kterou bych vyzdvihl, nad ostatní. Důležité vždy bylo, abych šel každoročně připravenosti vždy do maxima.

Jaká panuje atmosféra mezi Vámi reprezentanty Slovenska? Jsi často v kontaktu s ostatními závodníky i mimo soutěže?
Atmosféra mezi kluky v reprezentaci je v pohodě. Z kluků mi byl nejbližší Igor Kočiš. Se kterým jsem během soutěži bydlel na pokoji.

A tak jsme spolu trávili společný čas, kdy byl například v Koreji ochoten se mnou prochodit hodiny, když jsem sháněl vhodnou kabelku pro mou přítelkyni. Bylo to poprvé a určitě naposledy mi moje tehdy delší točité vlasy žehlil vlasovou žehličkou před soutěží, kdy se mu to podařilo. No jsem přesvědčen, že kadeřník z něho nikdy nebude

Prozraď prosím čtenářům ve zkratce svoji tréninkovou filosofii. Liší se nějak zásadně Tvůj trénink v před soutěžní dietě s tréninkem v mimosoutěžním období?
Moje tréninky spočívají v dělání základních cviků, kdy upřednostňuji velký i malý počet opakování do 6. Tělo musí jít vždy do selhání, kdy jsem měl například po tréninku nohou filozofii, že když do 5 minut po cvičení nohou můžu projít po schodech tak jsou špatně odcvičené. Moje tréninky v soutěžním a mimo soutěžním období se prakticky neliší, mění se jen strava, suplementace a přidá se aerobní činnost.

Jak zvládáš předsoutěžní dietu? Co je pro Tebe v této fázi přípravy nejtěžší?
Kulturistickou dietu jsem zvládal z roku na rok lepší a lepší. Kdy první rok jsem měl doslova jako sladkost i jablko rozdělené na tři dny, lety se člověk profesionalizuje, najde si svůj styl. Mně po letech lépe vyhovovalo raději zvýšit sacharidy, kde jsem upřednostňoval sacharidové vlny a zároveň zvýšit aerobní činnost. Možná ani nebylo pro mě při dietě nejtěžší dodržovat stravování, jako pocit, že si něco nemůžu dát.

Vzpomeneš si, který závod byl pro Tebe v životě nejtěžší a proč?
Asi nejtěžší závod v životě byl pro mě GP Trnava, kdy jsem měl dlouhodobě vysoké teploty, žaludeční problémy, které přetrvaly skoro do MS. Z GP si nepamatuji skoro nic.

Jak vnímá Tvoji kulturistiku rodina, okolí, nebo kamarádi?
Moje rodina mi vždycky fandila, většina kamarádů cvičí, zároveň mi pomáhali. Hodně známých, kteří tehdy necvičili, jsem díky cvičení, jak říkají, změnil pohled na určitou část života. I jako osobni trenér říkám cvičencům názor, že cvičení není jen o svalech, ale hlavně o zdraví, sebeúctě a s tím spojené pozitivní myšlení, a také přístup člověka k běžným problémům.

Jaké máš jiné koníčky mimo kulturistiky? Které činnosti provádíš ve volných chvílích?
Okrajově jiné sporty, rád zajdu do divadla, na ryby či houby.
Přeji čtenářům a fanouškům hodně osobních a sportovních úspěchů a řídit se heslem „nikdy nezapomenout na zdraví“.

Zdravím Vás. Riedl Richard

Děkuji za rozhovor a zároveň přeji mnoho štěstí do dalších soutěží i v soukromém životě.

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk