Petr Buňata - díky focení jsem si splnil sen

Petr Buňata - díky focení jsem si splnil sen

Rozhovor s bývalým juniorským závodníkem v kulturistice Petrem Buňatou, který se vydal na náročnou dráhu profesionálního fotografa.

Rozhovory | 03.04.2010 | Michal Rudzinskyj

Již 4 roky jsme Petra neviděli na žádných kulturistických pódiích. U toho sportu však zůstal a před 2 lety usednul za rozhodovské stoly. V příštím roce by rád vyzkoušel kategorii fitness. V roce 2002 se v Petrovi zrodila touha, stát se profesionálním fotografem. Jak pokročil se svým snem během 8 let, se dočtete v rozhovoru níže.

Autorem fotografií je Petr Buňata!


Před 4 lety jsme spolu udělali první rozhovor. Prozradil jsi v něm, že si v roce 2002 začal uvažovat nad sportovní kulturistikou. V roce 2003 jsi startoval na soutěži kondičních kulturistů GP Ústí nad Labem (pořádanou Radkem Čejkou) v kategorii mužů do 25 let. Jak vzpomínáš na své začátky?
Začátky byly rozhodně moc pěkné, na to rád vzpomíná každý kluk, co v kulturistice závodí nebo závodil. Je to směs několika velice zvláštních, ale pozitivních pocitů, které se zintenzivňují už v průběhu přípravy. Já měl svůj start zjednodušený tím, že nade mnou stál právě Radek, který mě tím vším protáhl a dost mi to usnadnil. Na ty závody jsem se tehdy připravoval ještě se Zbyškem Poslem, který vyhrál absolutku a byl pro mě v přípravě tak trochu i hnacím motorem. Už i proto, to pro mě byla jedna z nejhezčích příprav, protože to bylo jednak poprvé a jednak jsem si nemohl vybrat lepší parťáky, mohu-li si dovolit je tak nazvat. Co se týká samotné soutěže, tak mi přišlo, že proběhla neuvěřitelně rychle. Ještě jsem se ani pořádně v zákulisí nenadýchal barvy a už jsem si odnášel kýbl proteiňáku a diplom.

V té době jsi měl vidinu toho, že by ses rád porovnal s borci na mezinárodních soutěžích, ale poslední soutěže, které ses zúčastnil, bylo MČR, odkud sis zklamaně odvezl nepopulární 4. místo v kategorii bodyfitness juniorů. Proč si dále nepokračoval v přípravě na další závody? Hrálo v tom roli nějaké zranění, nebo jen nechuť?
Přesně tak, tahle vidina mi vydržela relativně dlouho, než jsem po zlaté placce z mistrovství Čech dostal na prdel na republice. Šlo hlavně o to, že jsem těmito závody uzavíral juniorskou etapu a tenhle výsledek poslal moje sebevědomí spolu s egem jediným gestem k šípku. Bylo mi jasné, že v chlapech by moje jméno dlouhou dobu uzavíralo startovní pole. V současné době mám však v hlavě znova stejné pocity a stejně intenzivní chuť na závodění, jako před svou premiérou. Rozhodně bych to nerad prezentoval jako velký návrat, protože tohle gesto patří hvězdám našeho sportu, ale pravdou je, že důvodem mé dlouhé pomlky na poli závodníka nebyla jen ztráta motivace, ale relativně dlouhodobé zdravotní problémy, které k celému uzavření této kapitoly jen pomohly. Nyní se snažím vrátit k tréninku, i když se mi to vůbec nedaří. Pracovní povinnosti, střídá chřipka a dveře fitka mi zůstávají bohužel stále ne úplně otevřené. Nyní již jsem přes týden relativně v klidu, takže věřím, že se mi to konečně podaří a Radek s Rudou Polcarem mě opět vezmou mezi sebe a já se je budu snažit dohnat. Mezi nimi totiž shledávám vidinu mé motivace. Mou současnou metou je však kategorie fitness, do které bych rád příští jaro vstoupil a díky které jsem již před půlrokem začal společně s Kubou Sigmundem trénovat sestavu v tématu, ve kterém je můj trenér opravdový profík.

Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou

V roce 2008 jsme tě na závodech sice viděli, ale na straně rozhodčích. Kdy ses rozhodl, že usedneš mezi porotu? O jaké závody se vůbec jednalo?
S nápadem vyzkoušet si i oblek rozhodčího a vidět tak závody z první řady, jsem laškoval již krátce po mistrovství republiky juniorů v roce 2006. Tehdy se jednalo spíše o ne úplně vážně myšlenou ideu. O rok později mě však tato myšlenka natolik uchvátila, že jsem se rozhodl, že to zkusím. Byl jsem proto pozván na první seminář rozhodčích, který se konal na Strahově a tam jsem složil písemné testy z pravidel. O několik dní později, jsem si jel do Ostravy na mistrovství ČR mužů splnit praktickou část přijímacího rituálu a zde jsem taktéž uspěl a od té doby jsem tedy oficiálně nejmladším českým rozhodčím kulturistiky a fitness. Co se týká důvodu, proč jsem se do tohoto pustil, ten není úplně jednoznačný. Jsem jen člověk, co si vše rád vyzkouší i z druhé strany a především mám rád výzvy. Ona totiž úloha rozhodčího, v případě, že se jí ujme zodpovědně, není úplně jednoduchá a mnohdy dosti nepopulární. Ale i přes to mám ty víkendy, kdy se obleču do saka s logem IFBB, sednu do auta a jedu směrem k centru dění kulturistické soutěže, velice rád a pokaždé se na ně těším, protože dělám nejen to, co mne baví, ale potkávám tam pravidelně lidi, kterých si vážím a rád je vidím.

Vím, že sis našel velikou oblibu ve fotografování. Jak a kdy ses k tomu vůbec dostal a jak vypadaly tvé začátky v tomto oboru?
Mé začátky vlastně vypadaly obdobně jako moje etapa závodník-rozhodčí. Tím prvním impulsem byl kontakt ze strany mého kamaráda z Prahy Mirka Bureše, který v té době fotografoval dlouho a profesionálně. To bylo tuším v roce 2002. Protože jsem byl kdysi ještě hezký chlapec :-), dostal jsem od něj nabídku na roli modela v jeho ateliéru. Tuto nabídku jsem přijal, avšak moji pozornost k jakémusi pózování nebo střídání výrazů velice rušila potřeba sledovat práci studiového vybavení, která mne natolik uchvátila, že se mi v hlavě zrodila touha něco podobného provozovat a ovládat. Logicky jsem to vzal za špatný konec, protože mé schopnosti fotografa byly v tu dobu silně podprůměrné a byly omezeny vlastně pouze na roli rodinného reportéra na dovolených apod. Za nedlouho přišlo v této věci k mému prozření, a proto jsem se rozhodl tuto myšlenku na neurčito vyprchat. Za nějaký ten rok, či dva jsem se fotografování začal věnovat detailněji. Studoval jsem veškerou literaturu, která mi přišla pod ruku. Tak jsem fungoval vlastně až do začátku roku 2008, kdy jsem se rozhodl, že věnuji nemalou finanční částku na výbavu fotoateliéru. Tehdy jsem měl ještě k dispozici relativně velikou místnost u rodičů v baráku. Jelikož jsem od začátku toužil proniknout do oboru módy a modelingu, mé oficiálnější začátky patřily vlastně spolupráci s kamarádkami, na kterých jsem se učil nastavovat a vidět světlo, nastavovat fotoaparát a ladit nedostatky, které se logicky objevovaly. Mé portfolio bylo vystavováno kritice na internetových serverech, kde jsem si bral k srdci kritiku každého zkušenějšího. Pár lidí mě zrazovalo, pak ale přišlo pár, kteří řekli že mám talent. To zná každý ať začíná s kýmkoli.

Pomáhal ti někdo s fotografováním, nebo se učíš sám?
Co se týká studia tohoto oboru, jsem vesměs samouk a pozorovatel. Ona teorie je perfektní věc, ale fotit se člověk ve školní lavici nebo s knihou v ruce nenaučí. Světlo buď vidíš, nebo ne. Nic mezi neexistuje. Pokud ho nevidíš, tak nemůžeš fotit. Já osobně jsem typ fotografa, co se snaží jít ruku v ruce s trendy. V módní fotografii, která tvoří 90 % mé tvorby to ani jinak nejde. Proto jde moje zdokonalování a studium ve dvou proudech. Jedním je samotné focení a světlo a druhým je editace snímků, které já osobně věnuji obrovskou pozornost, protože mám svůj rukopis, kterého samotným focením dosáhnout nelze. Co se týká samotného focení, tak jsem zkušenosti získával od jednoho z předních módních fotografů, kamaráda Pavla Berana, kterému jsem párkrát asistoval, a on je při každé příležitosti vystaven útoku mých otázek a to já považuji za nejlepší možné řešení, pakliže chce fotograf, co má předpoklady, uspět.

Absolvoval jsi nějaké kurzy? Jaké?
Absolvoval jsem pár seminářů pod hlavičkou renomovaných akademií, jen jsem si upřímně řečeno nikdy nic neodnesl. Za zmínku však možná stojí dvojice workshopů pod vedením jednoho z dalších předních módních fotografů v ČR, kde jsem se některé důležité věci dozvěděl a které dodnes aplikuji, nebo rozvíjím.

V prosinci roku 2009 bylo založeno studio OnlyOne fashion photography studio & team, ve kterém děláš fotografa. Na co je toto studio zaměřené? Co konkrétně fotíte?
Tato zlomová událost se dostavila díky možnosti, která se mi naskytla. Od počátků mé tvorby jsem si uvědomoval, že ve sklepní místnosti rodinného domku nemohu fungovat věčně. Ať už co se týká prostoru, který se postupně zmenšoval kvůli mým zkušenostem, tak i kvůli ne úplně ideální situaci, kdy jsem si vlastně vodil do soukromí cizí lidi, kteří si u mě objednali služby. Nejen, že mi to nebylo příjemné v osobní rovině, ale nepůsobilo to ani zdaleka profesionálně. Ke konci roku 2009 jsem vyjednal prostor, který se mi od úplných začátků zjevoval ve snech, prostě všechno bylo tak, jak jsem si to v hlavě namaloval. Tento prostor měla, spolu se svým, v nájmu má v současné době velmi dobrá kamarádka, mimo jiné profesionální vizážistka a vlasová stylistka Péťa Podojilová, která se uvolila mi ho přenechat s bonusem naší dlouhodobé spolupráce. Ve stejném období jsem potkal skvělého kamaráda a mimo jiné velmi úspěšného modela Bédu Šetlíka, skvělou kamarádku a velmi talentovanou stylistku Ivanku Rudy Martinovskou, kterou jsme chytili na samém začátku velmi perspektivní kariéry a celý tým uzavřela moje milovaná přítelkyně, skvělá modelka Ráďa Záhoříková, která funguje jako koordinátorka celého týmu a jedná za nás se všemi těmi agenturami a modelkami a prostě dělá za nás tu nepopulární práci a spolu s Bédou se starají o mnohdy velice složitou produkci, kdy je potřeba pomoc zvenčí. A tímto vlastně vznikl tým a studio, které je zaměřené především na módní a modelingovou fotografii, která je výhradní náplní naší volné tvorby. Nefotíme ale zdaleka jen to. Ve velké míře se na nás obracejí soukromé osoby s přáním vlastnit vlastní profilové fotografie, modelky požadující bookové fotografie nebo politici.

Do redakce jsi nám poslal pár svých fotografií, na které byl Radek Čejka. Mimochodem byly velice povedené. Jedna z fotografií se objevila na titulní stránce časopisu Svět kulturistiky v čísle 2/10. Neuvažoval si také například nad focením kulturistů nebo bodyfitnessek?
Ano, focení s Radkem Čejkou byl jakýsi experiment, zda zvládnu fotit i podobný žánr. Myslím si, že to dopadlo velice dobře, Radek byl skvělý model, a proto jsme se rozhodli, že řekněme life-stylová (konkrétně kulturistická) odnož studia OnlyOne se bude věnovat právě kulturistům, kteří jsou naprosto skvělými objekty pro fotografie. Radkovy fotografie, jsem pojal oním módním šťavnatým stylem, který využíváme i při tvorbě modelingové nebo módní fotografie a tímto směrem hodlám při focení kulturistické obce jít.

Jaké máš dosavadní reference ve fotografování?
Co se týče referencí, tak se jedná o hromady bookových fotografií modelek a modelů, jinak pár titulních stran, pár snímků v časopisech, několik náplní e-shopů, ale ta pravá reference nás teprve čeká. Jsme mladý, dravý a neuvěřitelně sehraný tým, který pojí rovněž neuvěřitelně silné přátelské, mnohdy až rodinné pouto a vím, že nás čeká spousta úspěchů, protože jdeme za svým a nikdo nemá šanci nás zastavit!

Jakou techniku ve svém studiu používáš?
Ač není podle mého názoru technika důležitá, pracuji s fotoaparátem Nikon, studiovými záblesky a příslušenstvím Photoneurope a pro případ focení v terénu bez přítomnosti el.sítě bateriový generátor od známé značky Fomei

Nějaký závodník v kulturistice uvidí tvoje fotografie a řekne si: „Jsou moc pěkné, rád bych se nechal od Petra také nafotit.“ Co by takový člověk měl udělat pro to, abys sis ho vzal do parády? Musí za tebou přijet až do Ústí nad Labem, a nebo přijedete vy za ním? Jak to tedy probíhá?
Kdokoliv má zájem o fotky od nás, stačí zvednout telefon a zavolat nám, nebo poslat zprávu mailem. Spolu už se dohodneme, jakou má konkrétní představu a na základě toho se rozhodne, zda se bude fotit v ústeckém ateliéru nebo kdekoli jinde, kam přijedeme s mobilní technikou. Domluva tedy probíhá velice rychle. Nejdřív první kontakt a konzultace osobní představy, poté stanovení termínu a lokace, samotné focení a podpis smlouvy o užití fotografií, následně výběr fotografií klientem s možností konzultace s námi a naposled předání fotografií a platba. Vše je reálné zvládnout během 3-4 dní od prvního kontaktu v případě, že termín vyhovuje.

Jaké máš plány s tvým studiem v nejbližší době?
Naše plány tkvějí především v dobití prestižních módních časopisů na českém trhu, k čemuž již všechno spěje a dále tedy, co bude zajímat více tvé čtenáře, rozvoj odnože našeho týmu pro fotografování profilů kulturistů, fitnessů, bodyfitnesek apod. V současné době řešíme ještě jednu akci většího rozměru přímo na českých kulturistických soutěžích, ale to se v případě, že to dopadne, určitě dozvíte. V neposlední řadě, bych velmi rád spolu s týmem dosáhl toho, že pojem OnlyOne fashion photography studio & team, bude synonymem prestiže a kvality v oboru fotografie.

Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou Fotogalerie k rozhovoru s Petrem Buňatou

Co pro tebe focení vůbec znamená?
Focení pro mě neznamená jako pro spoustu jiných fotografů osobní vyjádření jakési reality, avšak vysněnou práci s vysněným profesionálním týmem, díky kterému mohu posouvat své hranice stále vpřed a odstranit jakákoli omezení, která se často dostavují. A jak lépe bojovat v konkurenčním prostředí, než s věrnými, schopnými a talentovanými spojenci? Díky focení jsem si splnil sen a díky čtyřem lidem, se kterými dohromady tvoříme tým mohu svůj sen dále rozvíjet.

Petře, děkuji za rozhovor

Kontakt:

Production manager: +420 773 552 447
e-mail: ejmee@seznam.cz
facebook: Buňata OnlyOne nebo Petr Buňata - photographer

Více fotografií najdete na www.petrbunata.cz

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk