Matěj Ryšavý: Od fotbalu ke kulturistice

Matěj Ryšavý: Od fotbalu ke kulturistice

Matěj Ryšavý od svého dětství hrával závodně fotbal. Pak mu ale život zkřížila rakovina a připravila mu tak těžký a velice nepříjemný boj, kterému musel v době puberty čelit.

Rozhovory | 17.04.2013 | Michal Rudzinskyj

Statečně se s touto nemocí popral a nakonec ji porazil. Od té doby uběhlo již 12 let a vše je již v pořádku. Matěj se kdysi seznámil s vůní a chladem činek, kopačky pověsil na hřebík a začal se věnovat posilování, nejdříve kondičně a v současné době se připravuje na své první závody ve sportovní kulturistice juniorů, konkrétně na Mistrovství Čech. Věřte, že až ho uvidíte na závodech, budete pak doma vzpomínat na jeho obří lýtka, kterými se může pyšnit. Matěj je skromný člověk s duchem velkého dříče a sportovce, což je pro tento sport velkým plusem.


Matěji, ty se již nějakou dobu připravuješ na své první závody v kulturistice. Proč a kdy ses rozhodnul zkusit tento koníček sportovně?
Už když jsem začínal cvičit ve Fitcentru I-R Club Pardubice, jsem si pohrával s myšlenkou tento sport zkusit. Akorát jsem nevěděl kdy, jak, nevěděl jsem…

Počkej, tady tě zastavím. Kdy si vůbec začal s posilováním?
S činkami jsem se seznámil už v pubertě. V podstatě, když mi bylo těch 13, 14. Chodil jsem s kamarádem, ale nic pořádně o tom nevěděli. Dříve jsem byl taková tlustý (smích). Ale s pevným řádem, režimem a pravidelností jsem přišel do kontaktu asi 3 a půl roku dozadu. A abych se vrátil k těm závodům. Potkal jsem kamaráda Míšu Nového, který se zrovna připravoval na závody. Nakonec jsem ho viděl na fotkách ze soutěže. Tak jsme na toto téma zabrousili a hodně mi o tom vyprávěl. Byl akorát v dietě, takže líčil, jak se momentálně stravuje apod. A tak jsme se rozhodli, že se spolu připravíme na příští rok. A nakonec to dopadlo tak, že Michal se nepřipravuje a já ano.

 


Matěj vpravo

Jak dlouho trvá ta tvoje příprava se vším všudy?
Půl roku jsem jel objem a od ledna jsem v dietě.

Jak zvládáš svoji první přípravu po fyzické i psychické stránce?
Těžko říci, nemám žádné srovnání, neboť nevím, jak to bude vypadat, když se budu připravovat na další závody.

Dobře, tak to srovnej třeba s fotbalem. Hrál si ho dlouhá léta závodně.
Jednoznačně je kulturistika mnohem náročnějším sportem. Nedá se to srovnat. Jeden odehraný zápas s tréninkem nohou jsou nebe a dudy. Je to prostě tvrdší sport.


Matěj třetí zleva

Kdysi, když jsme se spolu odněkud vraceli domů, svěřil ses, že si měl vážné zdravotní problémy. Budeš se chtít o tom podělit i s ostatními čtenáři?
Někdy v půlce října roku 2001 jsem dostal obyčejnou angínu a zvětšili se mi mandle. Angína po čase odezněla, ale mandle zůstaly zvětšené. Nikdo nevěděl proč a co se vlastně děje. Doktoři se rozhodli, že mi krční mandle odeberou, báli se, že bych se mohl jednoho dne udusit. Po odebrání udělali histologický rozbor mandlí a z toho zjistili, že mám nádorové onemocnění lymfatických uzlin. Seběhlo se to hrozně rychle, ze dne na den. Jeden den jsem se to dozvěděl a druhý už seděl v sanitce směr nemocnice Motol. Tam jsem strávil asi půl roku svého života, v letech, kdy bych si měl hrát s ostatními dětmi venku atd. Já bohužel ležel na lůžku a dostával chemoterapie, vypadaly mně vlasy, obočí a byl hodně zesláblý. Občas jsem na 2 dny zavítal domů. Měl jsem oslabenou imunitu, a tak jsem nemohl nikam jezdit. Když ke mně šla mamka, musela se vydezinfikovat.

Jaké to mělo pokračování?
Po šesté dávce chemoterapie zjistili, že všechna ložiska jsou pryč. Jedno ložisko bylo ve stehně, druhé v bicepsu a to největší na krku. Tam mě museli otevřít a nádor vyndat. Konečně jsem se mohl vrátit domů. Ale po nějakou dobu jsem musel jezdit do nemocnice na kontroly. Pak se to prodlužovalo. Interval kontrol se prodloužil jednou za měsíc, po dvou, po půl roce. Teď jezdím po dvou letech a to bude už celoživotně. Po ukončení léčby jsem nabral 30 kg. Bohužel mně přestala pracovat štítná žláza a já přibíral snad i ze vzduchu. Zpomalil se mi metabolismus a než se na to přišlo, měl jsem tolik kg nahoře. Doktoři mi nasadili léky, které stále užívám, a už to je v pořádku.


Matěj s Milanem Šádkem

Je dobře, že je už vše v pořádku a snad to tak i zůstane. Za pár týdnů tě čekají tvé první závody. S kým konzultuješ celou přípravu?
Jsem moc rád, že jsi mě seznámil s Lukášem Topinkou, na kterého se můžu kdykoliv obrátit. Jednou měsíčně za ním jezdím a celou přípravu s ním konzultuji.

Když se vše podaří, v jaké kategorii tě uvidíme startovat na MČ juniorů?
Doufám, že to bude do 70 kg. Může se ale stát, že budu v té těžší kategorii. Udělám však vše pro to, abych se vešel do 70 kg.

Do svých tréninků dáváš maximum a v posilovně máš velikou podporu snad od všech lidí. S jakými ambicemi se připravuješ?
Chci stát pevně na zemi. Každopádně tam nechci přijet, abych prohrál. Rád bych se dostal do finále a mohl se tak nominovat na MČR. A pevně věřím, že to tak bude.


S Lukášem Topinkou a Jindřichem Musilem

Jaké jsou plány po skončení soutěží a do budoucna?
Uvidíme po soutěži, jaké pocity budou ve mně převládat. Ale můj cíl do budoucnosti je, dostat se do reprezentace ČR. Nechám to na kompetentních lidech.

Jak vypadá tvůj současný denní režim?
Vstávám o půl páté, dám si kávu, spalovač a jdu na kardio, pak se nasnídám a jedu do práce. Z práce se vracím kolem 16.30, sednu na trolejbus a jedu na trénink do fitka. Kolem 20. až 21. hodiny se vracím domů, navečeřím se a pak spát.

Co ti v přípravě dělá největší problémy?

Určitě trénink nohou, a když mám sacharidy na nule. Pak jsem hrozně nepříjemný, občas mě to mrzí, ale snažím se být v pohodě.

Chtěl bys v závěru rozhovoru někomu poděkovat?
Tak, asi největší dík patří klukům od nás z Fitcentra I-R Club Pardubice, samozřejmě tobě Michale, Lukášovi Topinkovi za to, že si mě tak nějak vzal pod svá křídla. Za tu dobu, co s ním spolupracuji, se stal mým kamarádem. Nesmím zapomenout i na svou mamku, která doma musí snášet moji náladovost. I při těch nejtěžších chvilkách stála při mně a za to ji moc děkuji.

Existuje na kulturistické scéně někdo, kdo je tvým vzorem?
Tak trochu je svým přístupem Lukáš Topinka. Když bychom vzali někoho z profíků, tak jednoznačně Tomáš Bureš, Franco Columbu a Johnnie Jackson.

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk