Lada Plíhalová - příprava na AC 2013 je rekordně krátká

Lada Plíhalová - příprava na AC 2013 je rekordně krátká

Již za tři týdny začne v americkém Kolumbu velká prestižní soutěž Arnold Sports Festival, kam odlétá i česká výprava.

Rozhovory | 07.02.2013 | Michal Rudzinskyj

Jednou z připravujících se reprezentantek je i Lada Plíhalová, která v současné době přetrvává v USA. Z kulturistiky přešla do kategorie Woman´s Physique, v níž bude na této soutěži startovat.


Lado, tvoje soutěží začátky se píší již v roce 1996, kdy si startovala jako dorostenec. Od té doby si prošla mnoha nejen kulturistickými závody, ale také silovými. Můžeš nám shrnout svoje soutěžní výsledky?
Tak v roce 1997 jsem byla druhá na MČR dorostenek, ale pak jsem měla delší soutěžní pauzu. Vrátila jsem se po skončení studií na VŠ, ale neměla jsem žádné ambice. Chtěla jsem jen závodit a dělat tenhle sport víceméně pro radost. V roce 2007 jsem začala závodit mimo IFBB a dostala jsem se do finále Miss Universe NAC v kulturistice, obsadila jsem 6. místo. Opravdový zlom nastal v roce 2009, kdy jsem získala 2. místo na MČR NABBA a 4. místo na MS NABBA - oboje v kategorii Figure. Stejný rok jsem vyhrála MČR GPC v benchpressu.

V roce 2010 jsem měla pauzu od kulturistiky, ale vyhrála jsem MS GPC v raw benchpressu a 3. místo celkově. V roce 2011 jsem získala 5. místo na MS NAC v kulturistice a 2. místo na Miss Universe WFF-NABBA také v kulturistice. Tehdy jsem poprvé závodila v USA a vyhrála jsem NPC Pacific USA Championship - opět v kulturistice. V roce 2012 jsem změnila kategorii a zamířila jsem do women physique, kde jsem obsadila 5. místo na pohárové soutěži Musclecontest - byl to ale spíš jen test, protože jde o kategorii zcela novou. Na konci roku 2012 jsem se vrátila zpět do IFBB.

Už jsme nakousli, že soutěžíš i v silovém trojboji. Jakých maximálních silových výkonů jsi dosáhla v jednotlivých disciplínách? Mrtvý tah, benchpress a dřep?
S kulturistikou jako takovou se dal skloubit pořádně jen benchpress, ve kterém jsem soutěžila jako v hlavní disciplíně. Oficiálně mám zapsáno 90 kg raw (při 62 kg váhy) a v tréninku jsem dala 105 kg raw. Ostatní mám změřeno jen tréninkově - mrtvý tah 150 kg a dřep 120 kg.


Will Harris s Ladou v Gold´s Gymu

Na kulturistiku potřebuješ, aby tvá postava byla vyrýsovaná a bez tuku, naopak při silových soutěžích máš pár kg navíc. Jak moc je náročné tyto dva sporty skloubit?
Tak benchpress jsem dělala vždy mimo soutěžní sezónu, když jsem měla pauzu od kulturistiky, nebo v době, kdy postava ještě nějaký tuk měla. Ono to je lepší i ze zdravotních důvodů kvůli kloubům. Trénink na benchpress a na kulturistiku se skloubit dal, protože jsem používala lineární periodizaci. Navíc benchpress jsem dělala hlavně proto, že mě to bavilo, ale hlavní byla vždy kulturistika a fitness.

Pamatuji si rok 2009, startovala si na MČR ve federaci NABBA a na vlastní oči jsem viděl, co si dokázala se svou postavou. Byla to neuvěřitelná transformace, kterou si šokovala nejen mě, ale i další diváky a fanoušky kulturistiky…

Díky. Ten rok jsem totiž konečně přišla na to, co na moje tělo funguje. Mám od 10 let problémy se štítnou žlázou a sacharidové vlny, které se u nás drtivě používají, na mne nefungovaly. Ten rok jsem ale poprvé jela nízkosacharidovou dietu a později jsem se začala zajímat o ketogenní systémy. U nás je známá jen CKD a letmo dieta podle Davea Palumba, ale těch systémů je daleko více a skvěle fungují, když se to umí.

Roli možná hrálo i to, že jsem se ten rok vrátila po závažných zdravotních problémech - ochrnula jsem v roce 2008 od krku dolů po infekci ledvin - ale díky tomu mělo moje tělo rok pauzu, jak od diet, tak od tréninku. Někdy i negativní věci mohou být přínosné.


V zákulisí na soutěži Musclecontest.com, první zleva

Minulý rok jsme se potkali na FIBU v Essenu, říkala si nám, že se budete v nejbližší době stěhovat do USA do Kalifornie. Jaký byl důvod odstěhovat se do zámoří? Je to jen dočasně, nebo tam chcete již zůstat?
Důvodem byl samozřejmě sport a celková atmosféra tady. Jinak v nejbližší době se do ČR vracet nebudeme, ale kam nás osud zavane je otázka, kterou nechávám otevřenou. Možností je momentálně více.

V současné době se připravuješ na Arnold Classic do Kolumbu, kde budeš startovat v kategorii Women´s physique. S jakými ambicemi odlétáš na soutěž?
Vzhledem k tomu, že teto kategorie je naprosto nová a že již loni jsem viděla několik změn v rozhodování doslova ze soutěže na soutěž a vzhledem k tomu, že situace nyní se ještě zkomplikovala v Madridu, protože Evropské pojetí je naprosto odlišné od Amerického - je těžké vyřknout nějaké soudy. Bude záležet na složení rozhodčích, na tom, zda se bude hodnotit dle amerického nebo evropského trendu, na tom, jaké soupeřky přijdou. S formou a tvary s jakými příjdu mohu skončit při příznivém trendu ve finále, ale stejně tak mohu vypadnout v eliminaci. Takže můj cíl je přinést na pódium co nejlepší formu a co největší eleganci a skloubit trochu americké a evropské trendy dohromady a pokud to přinese výsledky, budu jen ráda.

Proč si přešla do této kategorie?
S touto kategorií přišla Betty Pariso v roce 2010 - 2011 proběhly testovací závody v USA. Původní idea byla, že nyní je obrovský skok mezi kulturistikou a figure (bodyfitness) a závodnice, které jsou kosterně větší a širší, ale nechtějí na sebe nabalovat kvanta hmoty, nýbrž chtějí spíše estetiku, nemají kam jít. V bodyfitness budou i s malými objemy penalizovány za kostru, v kulturistice nebudou dost veliké. A právě pro ty měla být nová kategorie. Mluvilo se hodně o tom vrátit na pódia postavy z konce 80. a začátku 90. let, kdy dominovala elegance a estetika. To je taky odpověď, proč jsem sem zamířila - jednak jsem začala právě v těch 90. letech, takže tehdejší postavy mám stále za velký vzor - závodnice jako je třeba Anja Schreiner, Corey Everson nebo Tonya Knight - a jednak, když jsem získala druhé místo na Universe v kulturistice a rozhodčí mě tlačili do objemu, tak jsem si uvědomila, že to nechci. Mým cílem vždy byla elegantní postava, velký V tvar trupu a malý pas. V kulturistice je však toto už dávno pasé. A tak cesta do WPD byla poměrně jasná.


S Dolphem Lundgrenem

S Dwaynem Johnsonem

Pociťuješ nějaké výrazné odlišnosti v žití v USA oproti ČR?
Záleží jak v čem. Je to "euro-americká" kultura - takže to je jistě menší šok, než se odstěhovat třeba do nějaké Asijské země, ale rozdíly tu jsou. Ten největší je asi v postoji lidí k životu. Tady v USA jsou lidi daleko víc pozitivní a ohleduplní k sobě navzájem. I když se u nás tvrdí, že je to jen povrchní - tak je rozhodně příjemné, když se v obchodu pokladní usmívá, když se ti omluví člověk, který do tebe omylem strčí v supermarketu, když tu stále slyšíš "prosím" a "děkuji". Ne každý ti tu chce hned pomoci - ale snaží se alespoň tě povzbudit, navrhnout nějaké možnosti, poradit. A to nejen ve fitcentru, ale i v běžném životě. Ve fitku tu teď v přípravě mám neskutečnou podporu - lidi se tu zajímají kam jdeš, jakou dietu máš, jak trénuješ. Nebojí se říct že se jim líbí jak vypadáš. Právě tohle mi doma strašně chybí - příjde mi že čím dál tím víc u nás převládá negativita a bezohlednost jeden k druhému - stačí jet ráno ve špičce přes Prahu a pochopíš o čem mluvím.

Trošku odbočím od tématu. Byla si v USA volit prezidenta ČR? A pokud ano, koho si volila?
Prezidenta jsme nevolili, ale volby jsem sledovala. Z kandidátů bych si ale asi nevybrala - raději bych viděla na hradě nějakého většího "euroskeptika".

Kdy si věděla, že se připravíš na AC a kdy si svoji přípravu zahájila?
Tak připravovala jsem se na jarní sezónu 2013 v USA a začala jsem trocu ladit formu už od října 2012. Někdy tuším na konci prosince jsem si začla pohrávat s myšlenkou jít na AC 2013, když už jsem tady, ale problém byl v kvalifikaci. Jako závodnice NPC jsem byla kvalifikovaná - jsem kvalifikovaná i na jejich Nationals - ale nemohla jsem jít, protože nejsem občanem USA. A doma jsem se nemohla fyzicky dostavit na kvalifikaci. Nakonec jsem ale díky vstřícnosti nynějšího vedení IFBB dostala možnost se kvalifikovat "online" a to se podařilo. Příprava letos je tedy na mě rekordně krátká - "jenom" 15 týdnů, na druhou stranu zatím všechno šlape jak má.

Pokud bys chtěla v závěru rozhovoru někomu poděkovat, máš možnost.

Chtěla bych poděkovat hlavně příteli Danielovi, se kterým jsem už devět let a který se mnou prošel spoustu příprav a soutěží, byl mi oporou, pomáhal mi a konec konců je to hlavně jeho zásluha, že jsme zde v USA. Z lidí které mám nyní kolem bych chtěla poděkovat hlavně Chrisovi Cormierovi (i když ten si to asi nepřečte :) ), který je teď takové moje druhé oko v přípravě, občas se ho ptám na rady, pomáhá mi s pózováním a sem tam v tréninku. Taky musím zmínit pomoc od Charlese Glasse v začátku. A samozřejmě díky patří i rodině - rodičům, že mi vždycky dovolili dělat to, co mám ráda a bývalému trenérovi Leošovi, který mě dovedl k zatím největším úspěchům.

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk