Zachovejme kulturistiku naživu

Zachovejme kulturistiku naživu

Dovolte, abych na úvod řekl, že miluji kulturistiku. Dokonalé zvládnutí téhle disciplíny ji řadí k jedné z nejnáročnějších aktivit a já si myslím, že právě proto je tak úžasná.

Zajímavosti | 01.12.2014 | Michal Rudzinskyj

Autor textu: Vic Tringali
Použité stránky: rxmuscle.com
Přeložil: Karel Šedivý

 


 

Je ale zapotřebí si něco nalhávat? Soutěžní kulturistika není prostředkem k získání optimálního zdraví. Zde jde výhradně o dosažení vyrýsovaného, svalnatého a symetrického vzhledu. Pokud se týče zdraví nebo jakýchkoliv se zdravím spojených ukazatelů, neexistují zde žádná hodnotící kritéria. Vzhledem k nedávnému odchodu dalšího kulturisty by však možná bylo dobré vzít tohle v úvahu.

Ještě než mě začnete proklínat prostřednictvím anonymních vzkazů, rád bych uvedl na správnou míru jednu věc. V žádném případě netvrdím, že kulturisté mají špatné zdraví nebo se o něj nestarají. Spousta z nich se rozhodně zajímá o svůj zdravotní stav a já jsem přesvědčený, že zdraví řady z nich je naprosto v pořádku. Říkám pouze to, že cílem soutěžní kulturistiky není utužování zdraví, což ovšem platí i pro mnoho jiných sportů na vysoké soutěžní úrovni.

Ačkoliv jsou správná výživa a odpovídající trénink důležitými komponentami pro dobré zdraví, má soutěžní bodybuilding podobně jako mnoho dalších vrcholových sportů tendenci hnát věci do extrému. Navzdory početným vědeckým studiím ukazujícím, že fyzická cvičení mají pozitivní vliv na zdraví, jde v případě soutěžní úrovně o něco jiného. Hlavním rozdílem je to, že soutěžní atleti jsou ochotni nadřadit výkonnost nad svoje zdraví. Waddington (2004, str. 293) sumarizuje tento fakt rčením, podle kterého „zdravotní výhody hovořící ve prospěch pravidelného a rozumného cvičení mohou být očividné, avšak stejné výhody se stávají mnohem méně přesvědčivými v případě soutěžního sportu a ještě méně přesvědčivými, pokud se bavíme o sportu elitním či profesionálním.“

V kulturistice mohou být sponzorské smlouvy, finanční prémie za umístění a další marketingové příležitosti ovlivněny tím, jak dobrou formu daný atlet má či jak se umístí na soutěži. Na vrcholové úrovni může motivace k dosažení úspěchu znamenat větší míru pokušení použít jakoukoliv dostupnou metodu a dosáhnout tak požadovaný cíl.

V přípravě na soutěže je pro kulturisty naprosto obvyklé dodržování určitého schématu zahrnujícího omezení příjmu tekutin, použití diuretik, vyčerpání glykogenových zásob, následné cukrování a mnohé další praktiky měnící množství vody a krve včetně manipulace s elektrolytickou rovnováhou. Tyto postupy mohou být potenciálně škodlivé a rozhodně nejsou praktikovány za účelem zlepšení zdraví. Tečka!

Záznamy o používání látek za účelem zlepšení sportovního výkonu pocházejí již ze třetího století před naším letopočtem. Je známa celá řada vrcholových kulturistů, kteří kvůli dosažení maximálního sportovního potenciálu užívali nebo užívají látky, jako jsou anabolické androgenní steroidy, lidský růstový hormon (HGH), inzulín, diuretika, látky stimulující produkci thyroidních hormonů, antiestrogeny a další farmakologické prostředky. Všechny tyto substance představují potenciální zdravotní riziko. Současně je úspěch závodníka z velké části založen na prezentování impozantně rozvinuté svalové hmoty s nízkou hladinou tělesného tuku, která se blíží fyziologickému minimu. A zatímco řada lidí odsuzuje kulturisty kvůli nadměrnému užívání léků, obdivuje současně jejich skvěle stavěné postavy. Kombinace těchto faktorů vede k vytváření ještě většího tlaku na soutěžící v tom smyslu, aby dokázali uspět na úkor svého zdraví.

Ve výzkumu z roku 1995 bylo dotazováno 198 elitních atletů, zda by byli ochotni použít výkon podporující zakázanou látku v případě poskytnutí záruky, že nebudou odhaleni a zvítězí. Pouze tři z nich uvedli, že by takovou látku nepoužili (Bamberger a Yaeger, 1997). I další studie vypovídají o názoru, o němž jsou sportovci přesvědčení – tedy že použití potenciálně škodlivých substancí je životaschopnou odpovědí na otázku, jak dále posunout jejich kariéru.

Používání látek podporujících výkonnost je dokumentováno po celá staletí. A tak jsou pochopitelně i kulturisté, podobně jako řada výkonnostních atletů, postaveni před volbu, zda je užívat či nikoliv. Na základě údajů v literatuře je opodstatněné domnívat se, že ve většině sportů včetně kulturistiky bude převážná část elitních sportovců užívat výkon podporující látky za předpokladu, že to přinese kýžený výsledek. A jak se zdá, je kvůli tlakům a požadavkům na vítězství celá řada z nich ochotna riskovat své zdraví.

Zatímco pro dosažení opravdového zdraví jsou správné stravování a adekvátní cvičení nezbytnými požadavky, nezaměřuje se soutěžní kulturistika na zdravotní aspekty, ale na dosažení co nejlepšího subjektivního vzhledu.  Pro kulturisty je tak důležité, aby k celé věci přistupovali s trochou inteligence, dokázali vybudovat a udržet si přijatelně zdravé tělo s možností očekávání dlouhého života a nezapomněli na upřednostnění hodnoty svého zdraví před pomíjivými oceněními, trofejemi či sponzorskými smlouvami.

A nakonec dovětek pro ty, kdo milují a propagují kulturistiku. Pokud chceme udržet naživu kulturistiku, pak musíme udržet naživu kulturisty! Jestliže existuje skutečný zájem s ohledem na bezpečnost, pak by se budoucí snahy měly méně zaměřovat na testování, odsuzování či pomíjivé soudní rozsudky a naopak se věnovat preventivním vyšetřením a kontrolám s ohledem na zdraví a bezpečnost.

Trénujte chytře a hodně štěstí!

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk