Titans Grand Prix Los Angeles 2014 očima Jiřího Vilímka

Titans Grand Prix Los Angeles 2014 očima Jiřího Vilímka

Startovat na zámořské soutěži byl vždy můj velký sen

Zajímavosti | 10.11.2014 | Michal Rudzinskyj

Do USA jsem se moc těšil, neboť místní atmosféra je pověstná. Zasoutěžit si se špičkovými a mít možnost srovnat úroveň s našimi evropskými soutěžemi, pro mě bylo obrovskou motivací a výzvou. Hodnocení kategorie Physique v Evropě a USA je totiž zcela odlišné. Zatímco na starém kontinentě je momentálně v kurzu štíhlá postava připomínající náctileté začátečníky fitness, v USA jsou závodníci daleko mohutnější a mnohdy překypují tvary, za něž by se nemusel stydět ani klasický kulturista.

Příprava na soutěž tak pro mě tak byla vzhledem k tomu velkou výzvou a zároveň neznámou, neboť jsem nemohl tušit jak si v porovnání s borci z USA budu stát. Náročnější kritéria při posuzování pro mě byla velkou motivací a já se tak snažil do přípravy dát opravdu maximum.

Mé tréninky byly dvoufázové, skládaly se z 45minutového kardia v brzkých ranních hodinách (nalačno), odpoledne pak následoval těžký silový trénink. Trénoval jsem 6 dní v týdnu a to do posledního dne před odletem.

Odlet

Jsou 4 hodiny ráno, den odletu, a já vytahuji ze sušičky poslední 2 kg sušeného hovězího masa, které si balím s sebou do letadla a připravuji se tak na více jak dvanáctihodinový let, s pětihodinovým čekáním na londýnském letišti Heathrow. V hlavě se mi honí mnoho myšlenek, jaká bude forma po tak dlouhé cestě, jestli jsem si zabalil vše potřebné. Také začínám mít trochu obavy ze samotného letu, jelikož jsem tak dlouhý let ještě nikdy neabsolvoval. V neposlední řadě mě také neustále pronásleduje myšlenka, že do letadla mě s mojí zásobou cenných zdrojů proteinu (oněch dvou kil hovězího) nepustí a já budu hladovět. Naštěstí odbavení proběhlo bez sebe menších problému tím spíše i samotný let.

Do Los Angeles jsme dorazili o pár dni dříve, abych měl čas se v klidu aklimatizovat a nabrat energii na nadcházející klání. Ubytováni jsme byli přímo na věhlasné Venice Beach. První místo, kam jsme okamžitě vyrazili s obrovským nadšením byl Gold´s Gym, „Mecca“ našeho sportu, v historii zde cvičili ti nejlepší z nejlepších a to platí i nadále.

Původně jsme měli se sparing partnerem v úmyslu jen lehce protáhnout po dlouhém letu naše těla, ale atmosféra tohoto místa nás naprosto uchvátila a my jsme zde nakonec strávili celý večer. Nemá smysl se zde více rozepisovat, druhé místo jako Gold´s Gym ve Venice prostě není. Legendy kulturistiky na jedné ploše se současnou závodnickou špičkou, sportovci, umělci, ale i obyčejní rekreační cvičenci. Všichni dřou do roztrhání těla.

Po tréninku vyrážíme do blízkého super marketu dokoupit potřebné potraviny (maso, rýži, vejce a nějakou zeleninu). Abychom se vyhnuli možným komplikacím se stravováním po restauracích, pronajali jsme si apartmán s vlastní kuchyní. Zvyklí z našich obchodů bereme košík a vplouváme mezi regály, ke kase se však dostáváme téměř před zavíračkou. Ono vybrat si z takové nabídky, jakou místní obchody nabízí, dá opravdu zabrat. Sortiment zboží je ohromující.

Soutěž se blíží

Do soutěže zbývají poslední tři dny. Trénuji stále dvakrát denně, což  je proti předchozí přípravě na Arnold Classic 2013 rozdíl. V Gold´s Gymu mám možnost se díky Danovi Minarskému setkat s Chrisem Cormierem, Charlesem Glassem a Mikem O´Hearnem a natočit krátké tréninkové video pro Muscle Insider, což pro mě je neuvěřitelná událost a čest. Možnost zatrénovat si a získat cenné rady od těchto profesionálů, pro mě byla velkou zkušeností a já bych Danovi touto cestou ještě jednou rád poděkoval.

Máme pátek večer a čeká nás registrace. Schází se neuvěřitelný počet závodníků a všude panuje velmi příjemná a veselá nálada, jakoby se snad ani další den žádná soutěž neměla konat (a jakou na českých závodech neuvidíte). Na registraci dostáváme veškeré potřebné informace. Mohl jsem si prohlédnout konkurenci a musím uznat, že kvalita závodníku byla opravdu velká. Připravenost závodníku bych přirovnal v Evropě ke klasickým kulturistům. Každopádně mě to neodradilo a řekl jsme si, že si závod užiju na maximum.

Den D

Nastal den D. Začátek byl v 10 hodin a my jako závodníci jsme se měli dostavit na 9. hodinu do haly konání závodů. Pořadatelé si vyzvali na podium každou kategorii zvlášť a vysvětlili pravidla a ukázali nám choreografii, která se půjde, aby výsledek byl efektní a dokonalý (je to tu brané jako show pro lidi a tak vše musí být dokonalé). Měli jsme možnost na cokoliv se zeptat, aby nebyly zmatky při samotném závodu. Do zákulisí nesměl kromě závodníku vůbec nikdo, což bylo pro mě trochu komplikace, ale pak byla možnost se rozcvičit a dotřít barvou kdekoliv jinde. Kamarád Pavel mě mazal nakonec venku, takže jsme ztratili pojem o čase. Velmi mě překvapila přesnost a dodržování času, se kterou jsem se v Čechách za svých 10 let závodění  ještě nesetkal. Moje kategorie nastupovala 10:20 a já jsem téměř nedomazaný a nerozpumpovaný běžel na podium, protože jsem samozřejmě čekal zpoždění. Atmosféra byla úžasná, protože sportovní hala byla zcela vyprodaná a publikum fandilo všem závodníkům a ja si už při prvním vyvolávání vše užíval, protože jsem tušil, že budu bojovat o medaili (díky prvnímu vyvolání, kde většinou bývají ti nejlepší).



To že jsem bral bronzovou medaili, bylo něco naprosto úžasného a pro mě neopakovatelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Byla pro mě čest mít možnost se porovnat s těmi nejlepšími, navíc stát s nimi na stupních vítězů.

Nejkrásnější na těch závodech je to, jak moc a kolik lidí fandí a žije zdravým životním stylem. Připadal jsem si jako na významném fotbalovém utkání hvězd a zrovna na tomto místě vám dají pocítit, že ta hvězda může být každý, kdo se dokáže po náročné a vyčerpávající přípravě na prkna postavit. Opravdu jsem si Titans Grand Prix 2014 užil a moc bych chtěl, aby se mi znovu poštěstilo opět mít možnost porovnání s těmi nejlepšími. Věřím, že se znovu postavím na soutěžní podia v zámoří.


 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk