David Šlechta - vítězství nad rakovinou - část I.

David Šlechta - vítězství nad rakovinou - část I.

Po Matějovi Ryšavém tu máme další životní příběh člověka, který nedávno onemocněl zákeřnou nemocí, je jím David Šlechta.

Zajímavosti | 25.02.2014 | Michal Rudzinskyj

Od svého dětství sportoval a před několika lety se dal na dráhu kulturisty v České společnosti pro naturální sport (ČSNS), kde získal několik cenných kovů. Davida jsme oslovili, aby se se čtenáři podělil o svých zkušenostech a podpořil ty, které potkalo něco podobného. Příběh je rozdělen do 3 části. Níže najdete první.


Už jako malý kluk jsem obdivoval televizní a herní hrdiny, kteří dominovali dokonalou postavou. Pořád jsem si říkal, že jednou chci být jako oni. Kdykoliv jsem o tom někomu řekl, slyšel jsem akorát negativa tipu „to je jen ve filmu, nebo, že takto vypadat mohou pouze lidi co berou různé prášky a že na to nemám hlavně genetiku a s tím nemohu nic v životě udělat“

Dokonce vlastní rodiče řekli, ať to ani nezkouším a do fitka nelezu, abych si něco neudělal.

Přesto jsem se jednoho rána vzbudil (bylo mi kolem osmnácti let) a řekl jsem si: “takhle chci vypadat a tohle dokážu“.
Začal jsem doma základními cviky a pomalu se dopracoval k fitku, kde jsem začal s pořádnými tréninky. Nevynechal jsem jediný trénink, pokud to nebylo životně důležité. Spousta hlupáků ve fitku se mi smála, když jsem tam přišel jako začátečník a oni byli už o kus pokročilejší. Všechno jsem ale pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven, nedal jsem na ničí řeči ani posměšky a zanedlouho jsem byl mnohem lepší, než všichni co se mi kdy posmívali. Najednou oni byli ti co zjistili, že na to nemají a já se zlepšoval den ode dne. Pamatuji i na dny, kdy jsem usínal večer v posteli po náročném dni plném shonu a vzpomněl si, že jsem úplně zapoměl na trénink. Strašně to ve mě hrklo, vyskočil jsem z postele, vrhnul se na trénink, jakého jsem byl doma schopný a teprve potom jsem šťastný znovu ulehnul a v klidu mohl jít spát.

Po sedmi letech trénování za mnou přišel kamarád a zeptal se jestli nechci zkusit závodit, že jde také a nechce se mu jít samotnému. Moc jsem neváhal a přikývnul jsem. Bral jsem to jako víkendovou zábavu a životní změnu. Celý rok jsem vždy ve formě, tak pro mě příprava nebyla vůbec náročná. První závody jsem ani nevěděl, za co vlastně závodím. Teprve, když závody skončili a já vyhrál své zlaté místo, jsem zjistil, že to je Mezinárodní Mistrovství a já jsem mistr.

Další díl tu najdete v následujích dnech


David v soutěžní formě

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk