Jana Gregušová - diagnóza lékařů ji nezastavila

Jana Gregušová - diagnóza lékařů ji nezastavila

Příběh závodnice, která prodělala autonehodu a již nikdy neměla chodit.

Zajímavosti | 05.11.2013 | Matěj Ryšavý

Rádi bychom se s vámi podělili o neobyčejný příběh člověka, kterému do cesty vstoupila veliká překážka, s níž musel dlouhou dobu bojovat. Jedná se o mladou slečnu Janku Gregušovou, která prodělala autonehodu a již nikdy neměla chodit. Alespoň takto zněl verdikt doktorů.  Janka se nehodlala smířit s tím, že se již nepostaví na své nohy a začala tak těžký boj.

V sobotu 26.10.2013 proběhlo INBA Mistrovství Evropy, kde se představila velká škála závodníků a závodnic startujících v několika kategoriích. K vidění bylo mnoho hezkých žen v kategoriích bikiny fitness, fitness models, fitness figura atd. Ani nevíme proč, ale zaujala nás jedna slečna, která bojovala ve veliké konkurenci ve fitness models. Po závodech jsme Janku kontaktovali a ta se ráda s Vámi podělila o svůj životní příběh, který by mohl být příkladnou motivací pro lidi s jakoukoliv životní překážkou.

Důvod, proč jsem tento sport vůbec začala dělat, byla motivace sebe samé. Už jako malé dítě jsem milovala tanec, sport, veškeré pohybové aktivity, až do mých 18 let, kdy nastal velký zlom v mém životě.

Stala se mi autonehoda, po které mi lékaři nedávali velkou šanci na to, že budu chodit. Po dlouhodobém pobytu v nemocnici, kde jsem celou dobu byla upoutána na lůžko, mě převezli domů, a tehdy to všechno začalo. Bojovala jsem sama se sebou každý den. Začala jsem cvičit s gumou, se kterou jsme jako děti skákali ve škole :-) Noha byla fialová a bolela, ale nevzdávala jsem se a šla až na kraj bolesti, protože jsem si říkala, že když vydržím dnes cvičit, zítra to bude lepší a každým dnem se to bude zlepšovat. Trvalo to tak rok, než jsem se z toho dostala, hodně jsem s nohou cvičila doma. Když jsem chodila na kontroly do Bratislavy, tak mi doktor navrhl rehabilitace, s tím že to bude lepší, když to chytí do rukou odborníci. Ale, když jsem na rehabilitaci dorazila, posadili mě jen na kolo. A tak jsem si řekla, že mě tam již neuvidí a radši budu více cvičit sama doma.

Cvičení jsem si rozdělila na 2x denně a to dopoledne a odpoledne. Postupně jsem dokázala víc a víc pohybových aktivit, sice s bolestmi, ale přeci jen. Po čase jsem začala chodit do fitka, nejdříve na kolo, pak na pás a postupně jsem se dostala k činkám :-) Ve fitku jsem poznala jednoho úžasného člověka jménem Vladimír Paluška, který toto všechno spáchal a dotáhli jsme to až na pódium. Nevěřila jsem tomu, dokud jsem se na něj nepostavila. Sama pro sebe jsem si po závodech mohla říci: „ Tak a já jsem už teď vítězka.“

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk